Přeji krásný podvečer.

Dnes je den plný srdíček, květin, čokolád... , mnoho lidí přijalo svátek "Valentýn", já mezi ně nepatřím, ale občas jsem požádána o báseň, nebo zaveršuji dobrovolně. A tak jsem si vzpomněla na jedno své dílko schované  hluboko v šuplíku, které se váže k dnešním dni a vzniklo před 11 lety. Proč se o něj s vámi nepodělit :-D ?

 

Za to, že jsme na světě,

za to může láska.

Kdy projede nám mráz po těle?

Když sladký polibek dá nám naše láska.

Kdo velké štěstí má?

Kdo v lásce rodiny vyrůstá.

 

Láska tisíce podob má,

a přesto je málo vážená,

kdo zratil ji, či nemá ji,

ve dne i v noci hledá ji.

Kdo jí plnou hlavu má?

To poznáte, zvláštně září a častěji se usmívá.

 

Denně měli bychom slavit,

že milováni jsme, můžeme ji hladit,

oficiálně však k oslavám zvolen byl

14. únor, láska tak dostala jméno Valentýn.

 

Střež si ji jak poklad vzácný

a kdo chtěl by Ti ji vzít - toho plácni!

Polibky dávej, srdička namaluj,

kdo blízký Ti je, toho obdaruj.

 

 

 

Tak všem krásný nejen dnešní večer, ale všechny další, ať jsou plné lásky, porozumění a úsměvů.

Smaltík