Za okny sníh, pěkně čistý, bělounký, nadýchaný... člověk by se do něj nejraději ponořil.
Já jsem ale zimomřivka, oceňuji tu krásu raději pohledem z okna útulného teplého pokoje a v tom tichém klidu si motám. Tedy přesněji pletu, tedy ještě přesněji dutinkuju :).
No prostě, pomocí takového šikovného strojku motám dutinky z vlny, motám, motám, mám pocit, že se do toho zamotám. Je to tak, nejde přestat, už zase! Už jsem v tom, až po uši, už jsem objednala várku krásných vlněných přízí, už jsem se do toho totálně zamotala!
Moc mě to ale v té motanici těší, úplně si libuju, tak doufám, že potěším i vás :)!
Zatím se vám pochlubím prvními kousky a doufám, že další budou přibývat:
