Právě vychází moje třetí knižní dítě s názvem „Mozaikování“. Mám z něj opravdu velkou radost, protože před rokem byl kvůli ekonomické krizi částečně rozdělaný projekt odložen a nebylo vůbec jisté, jestli část mého rukopisu a fotek nezůstanou ležet zapomenuté na dně zásuvky, tedy raději bych měla napsat, jestli neskončí v koši PC.  Těch několik desítek stránek, které prolistujete během chvilky, je mnoho hodin psaní, focení, upravování fotek, kreslení nákresů a mozaikování.  Moc mě to bavilo, nicméně, ten čas, který jsem knížce věnovala, jsem musela někde najít. Protože chodím do zaměstnání, tak to bylo převážně v noci. Fotit mozaiku v noci při umělém osvětlení, je ale opravdu skoro nemožné (tedy alespoň pro mě), takže občas docházelo k tomu, že jsem měla rozdělaných několik projektů v různých postupových stádiích, neboť když jsem ráno vstávala, bylo ještě šero, a když jsem přišla z práce, už se zase stmívalo. Čekání na dobré světlo, bylo často o nervy a v našem domě se hromadily nedokončené mozaiky, papíry s nákresy, mističky se sklem, kelímky s lepidly a do noci zářila obrazovka počítače. Když pak v 5 ráno zazvonil budík, prolétlo mi hlavou, už nikdy víc.  Jakmile je však dítě na světě, vše nepříjemné je zapomenuto a mě nezbývá než si přát, aby se knížka čtenářům líbila.