Minulý týden mi přišel balíček a v něm stan a ten, na koho jsem se nejvíc těšila...BOBO! Velikost jsem si objednala podle mne dostatečnou, ale po vybalení se mi zdálo, že to přece nemůžu tomu chudákovi udělat, nacpat ho na mé vééliké tělo. S povzdechem jsem ho zase složila a v duchu si říkala, že do léta se do trika musím vejít....Ale včera večer jsem neodolala a tričko oblékla. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že mi nejen je, ale podle ostatních členů rodinky mi i docela sluší! S nadšením jsem si Boba vzala dnes ráno do práce.

Cestou jsem zjistila, že Bobovi se na mém bujném hrudním koši asi dobře rozvaluje, protože od rána nezměnil pohodu a jen si hoví jako v peřinkách (no, spíš duchnách:-)) Takže jestli najdu odvahu, vyfotím sebe i Boba, abyste všichni viděli, jak dobře je o něj postaráno, jak hezky se o něj starám a doufám, že uznáte, že se u mne má opravdu dobře!:-)

 Díky Bobovi za zlepšení nálady a rozjasnění dnešního pošmourného dne!