Doufám, že nikoho z vás ani na minutu nenapadlo nic co nemělo - nechystám se tu pod záminkou mé tvorby rozvíjet nějaké nekalé intimní informace. Nadchla jsem se pro svůj první výrobek. Tedy můj úplně první vyroben jen tak, pro radost a ne z povinnosti.  Vždycky tu byly batiky triček XXXL, nakoupené táborovými vedoucími ve vietnamském krámku s vidinou velkoskladové ceny a s prozíravým úmyslem nám pořídit něco, do čeho se nedorosteneme snad ani za 30 let. Něco co je i jim samotným opravdu velké (až na jednoho, který byl znám červeným svetrem snad z dob ještě tvrdé totality v našich zemích a který mohl mít velikost ještě nejmíň o dvě "x" větší). Pak tu byla také šicí povinnost. Tehdy prvotně s absolutním nadšením jsem se pustila do tvorby cosplaye (tzn. oblečku kopírující styl japonských anime seriálů). Po prvním nadšení se z usedání k šicímu stroji stala rutina. Ale i přesto mám dva obrovské výtvory tohoto typu za sebou (Peťo, budeš mi na věky dlužna). A v neposlední řadě má ročníková práce sestávající prozatím ze zadání a červeného papíru zakoupeného v předraženém papírnictví a bílého andílka s velikánskou prdýlkou, kterého jsem v záchvatu euforie stvořila. A ten tu zatím leží na zemi, prach se na něm pomalu usazuje (ano, měla bych uklidit) a on čeká do příštího čtvrtka, kdy jej slavnostně přednesu před komisy. Toť ty "nucené" práce. Ale tahle je jiná. Není náročná, ale je krásná. Možná jenom pro mé oko, ale je. A pokud můj tvůrčí optimismus opět nezachvátí vlna skepse, můžete se na něj a další mu podobné těšit jednou tady na Fleru.

Tedy vivat těm PRVNÍM a sladce naivním výtvorům!