Potom co jsem ušila několik medvídků z materiálu, co jsem našla doma nebo koupila v prodejně s bytovým textilem, zatoužila jsem po mohérovém medvídkovi. Začala jsem pátrat na netu, abych zjistila, že mohérový plyš v Čechách opravdu nekoupím. A tak nezbylo, než hledat v zahraničí. V jednom australském internetovém obchodě, kde prodávají kromě materiálu i střihy a sady na výrobu medvídků, se mi zalíbil medvídek Duffy. Potom, co jsem zjistila, že střih na podobného medvídka na internetu nenajdu a sama ho nevymyslím, jsem zmíněného méďu objednala jako kit. Asi za 14 dní balíček dorazil. Překvapilo mně, že mohérový plyš vypadá úplně jinak než plyš obyčejný. Je to pevný materiál, který se skoro netřepí, konkrétně tenhle měl chlupy poměrně řídké. Střih jsem si okopírovala na silnější papír, vystřihla a s hrůzou zjistila, že ať dělám, co dělám, na přiložený kus mohéru se mi prostě nevejde. Takže mohér skončil v šuplíku a medvídka jsem zkusila ušít z obyčejné plyše, co jsem měla doma. Výsledek dle mne nic moc, ale kamarádka, která ho dostala jako dárek k narozeninám z něj byla nadšená. Po nějaké době jsem střih opět vytáhla a na kopírce ho o 10% zmenšila. A vida, už se mi na látku vešel. Ale na to, abych do mohéru opravdu střihla jsem odvahu nenašla. Tu jsem sesbírala až o pár týdnů později potom, co jsem si důkladně prostudovala blog ivuskah. Medvídek se mi šil až překvapivě dobře, ale stejně se práce protáhla skoro na celý víkend. Chlupy z mohéru byly všude a manžel z toho byl lehce nepříčetný. Také to, že v neděli musel uvařit oběd, protože jsem šila medvídka, ho příliš nepotěšilo. Jediné, co mě trochu zaskočilo byl systém upevnění kloubů, protože kromě hlavy nebyly použity závlačky, ale šrouby a samojistící matky. To znamenalo, že jsem nejdřív musela připevnit končetiny k tělu a teprve potom je vycpat a zašít. Ale zvládla jsem to. A výsledek posuďte sami.