Jak začít? Inu,někdy je to fakt těžké.Hodiny bloumám v mysli po svém pracovním koutu a v duchu se probírám vším,co jsem tam za ty roky stihla nasyslit.O nějakém nápadu se v této fázi tvoření nedá mluvit.A pak najednou,zničehonic světlo.Jenže nápad to zase není.Domů dorazila moje drahá polovička a nechápavě na mě kouká.Sedím ve svém oblíbeném křesle,na klíně kocoura a zírám do stropu.Tak dneska už vážně nic nevymyslím,nic nehoří,zítra je taky den.
Druhý den jsem sice plná odhodlání alespoň dojít do své pracovny a dát se do práce,jenže já plánuju,a okolnosti to, se škodolibostí  sobě vlastní, mění.Tak kdy ? V sobotu.Uklidím,uvařím a sbohem rodino,dneska se mnou nepočítejte.Jé,přijela tchýně.Je to sice velmi milá dáma ,ale nikdy nejezdí sama,takže z plánovaného šití čehokoliv zas nic nebude.Jenže mozek dokáže nemožné a maká nezávisle na tom,kolik lidí mi sedí v obýváku.Nápad je tu,pár čmáranic na kraji novin během kávy a při první příležitosti hurá ke strojům.Tedy těm šicím.Prototyp je vždycky jako cesta neprobádanou houštinou.Trvá neskutečně dlouho,obvykle se dostane i do odpadkového koše,než se v celé kráse vyloupne finální výrobek.Pak to ještě několikrát prohlédnu,zkontroluji každou drobnost a pokud nezazní obávaná věta –máš to hezký,ale blbě,jde se fotit.
Tak to je taky kámen.Nikoliv mudrců,ale úrazu.Kde vzít a nekrást?Místo,světlo,ještě víc místa.Odstranit z dohledu hledáčku všechno rušivé,připravit pozadí.A než to všechno sedne dohromady,je po světle.Po dalších pár dnech je vyfoceno a hurá s tím do PC.Program na základní úpravy fotek už moje hlava jakž takž pobrala,jde se na to.Má některá z vás doma vlastního soukromého ajtíka? Já ano.Někdy je to výhra,někdy je na zabití.To když se rozhodne vylepšit počítač tím,že místo  zaběhnutých XP ,přístroj hlásá na dálku ,že už má Win té nejposlednější řady,a pak na týden zmizí z dosahu.Tedy ten ajtík.Protože ve chvíli,kdy se ke kompu dostane osoba mých kvalit,je po srandě.PC se vzpouzí mému žebrání o spolupráci a nový program na úpravu fotografií mě sice vítá s otevřenou náručí,nikoliv však s návodem na použití.Za další týden ajtík,pod hrozbou vyhladovění,vysvětlí vše potřebné,pro jistotu dvakrát zopakuje a děkuje bohu ,že má jen jednu matku.