Když se řekne Vesmír, napadne každého ledacos. Hvězdy, planety, sluneční soustava, gravitace, teorie relativity a taky planetárium. Jedno takové máme i u nás v Brně a právě tam jsme se jedno lednové ráno vypravili. Poté co jsme všichni sešli, netradičně ne na Hlavním nádraží, ale u Červeného kostela, který patří českobratrské církvi evangelické, jsme linkou tramvaje číslo 4 vyjeli na Kraví Horu a poté co jsme vystoupili na konečné této tramvajové linky, jsme se pěšky vydali do mírného kopce parkem k budově brněnské hvězdárny a planetária. Ještě předtím než jsme vstoupili dovnitř, jsme se prošli vědeckou stezkou, která je před budovou planetária a přístupnou a zábavnou formou tak trochu v duchu Komenského škola hrou seznamuje návštěvníky s různými vědeckými poznatky. Můžete se zde zvážit, ale na rozdíl od obyčejné váhy se dozvíte kolik kilogramů a v některých případech i tun byste vážili na jiných planetách nebo hvězdách, v důsledku silnější nebo slabší gravitace, než jaká je na Zemi.  Také si zde můžete zkusit, kolik by závaží, které na Zemi váží 3 kilogramy, vážilo na Měsíci, Marsu nebo Jupiteru.

Poté co jsme si všechny atrakce vědecké stezky vyzkoušeli  jsme se přesunuli do budovy planetária a vyčkávali krátíc si čas popíjením  kávy z automatu a konverzací  na hlavní bod naší návštěvy  program Cesta na Mars který proběhl v digitáriu (digitálním planetáriu). Název byl možná trochu zavádějící, i když nakonec i na tu cestu na Mars došlo ale o tom později.  Takže jsme se usadili do pohodlných sedaček a pak se v sále digitária zhaslo a začali sledovat film promítaný na strop jeho kupole.  Úvodní část byla zaměřena na historii vesmíru. Dozvěděli jsme se, že vesmír vznikl asi před 13 miliardy let v důsledku Velkého třesku (Big Bang) a od té doby se neustále rozpíná. My na planetě Zemi můžeme i přes obrovský rozvoj technologií, které astronomická pozorování umožňují vidět jen malou část vesmíru ale i tak je to stěží představitelná vzdálenost o rozměru který má 26 nul pokud ji měříme v metrech. Tuto vzdálenost světlo urazí za 93 miliard let tudíž za dobu, která je několikanásobně delší než stáří našeho vesmíru. Protože při vzniku vesmíru došlo k tomu, že hmota v něm byla rozložena nerovnoměrně  vesmír dál procházel vývojem z hvězdných mlhovin dál, vznikali hvězdy planety za mnoho miliard let pak i naše sluneční soustava s planetou Země. Noční obloha fascinovala lidstvo od nepaměti. Ve starověku vznikla astrologie, kdy se věřilo, že postavení hvězd a planet má vliv na individuální lidský osud. Došlo k pojmenování souhvězdí, kterým, odpovídala znamení astrologického zvěrokruhu.  Hodně dlouho se za správnou považovala tzv geocentrická teorie, která tvrdila, že Země je nehybná a Slunce, planety i hvězdy obíhají kolem ní. Teprve v 16 století přišel polský astronom Mikuláš Koperník s myšlenkou o Slunci jako stálici a planetách mezi, kterými je i ta naše kolem něj obíhajících.  Tuto teorii experimentálně potvrdil jiný astronom Galileo Galilei na základě pozorování měsíců, které obíhají kolem planety Jupiter. Díky tomu že byl vynalezen dalekohled, který se stále zdokonaloval,  naše znalosti  se neustále prohlubovali, byly objevený další planety naši sluneční soustavy (Uran a Neptun) a vývoj dospěl k tomu, že se i člověk odhodlal svoji mateřskou planetu opustit a vydat se za zkoumáním vesmíru sám. Nejdříve nepřímo vysláním družice Sputnik na oběžnou dráhu v roce 1957. O čtyři roky pak vysláním první rakety s živým kosmonautem. Významným mezníkem pak byla výprava na Měsíc s lidskou posádkou v roce 1969, kdy padla z úst amerického astronauta Armstronga ona památná slova o velkém kroku pro lidstvo. Poté následovalo ještě několik letů na Měsíc, ale z finančních důvodů byl v polovině 70 let projekt Apollo ukončen. V závěrečné části dokumentu jsme se dozvěděli něco o plánech, které má NASA a další vesmírné agentury do budoucna. Kolem roku 2025 by měla být zopakována výprava na Měsíc a pak budou průzkumníci mimozemských světů čelit mnohem větší výzvě. K té by mělo dojít někdy kolem roku 2035 a měl by ji být let na Mars s lidskou posádkou.  O tom jaké překážky , bude ještě třeba překonat  na cestě k tomuto cíli pak pojednával závěr dokumentu.

Po skončení programu v planetárním digitáriu, ještě než jsme se rozešli, naše skupina využila malé technologické vymoženosti, které planetárium nabízí a udělala si společné foto.

Mne osobně se pořad v digitáriu moc líbil. Sice vzhledem k tomu, že jsem přečetl pár knížek od známého popularizátora astronomie Jiřího Grygara, nebylo pro mne mnoho informací nových ale i tak to bylo zajímavé a je fajn že instituce jako je brněnská hvězdárna a planetárium pořádají takové akce a seznamují děti i dospělé jednoduchou a srozumitelnou formou s novinkami na poli astronomického bádání.

Martin Kačeriak  15.2 2020