Dostal jsem se do prekérní situace a žádám vás o radu.

Když jsem tu (na Fleru) před nedávnem nedávnem začínal, ozvala se mi jedna kolegyně. Zrovna jsem první nebo druhou noc vkládal fotografie svých výrobků a lopotil se s jejich komentáři. Zatímco jsem zápolil se všemi úskalími Fleru (například tlačítko Klonovat, jsem ke svému vzteku objevil zhruba až po dvou týdnech zbytečného datlování..), ona stihla objevit a oblíbit si mě a poslat mi zprávu.

A nebyla to zpráva jen tak obyčejná. Tedy něco ve stylu: pěkný obchůdek ... útulný ... krásné věcičky ... šikovné ručičky ... budu zvracet (pardon, budu se vracet...). Pozvala mě totiž rovnou do klubu v nedalekém krajském městě. Napsala doslova: "... Když už jsi vlastně skoropardubák možná přijmeš i pozvání do pardubického klubu ;)". Snad mi family mania promine citaci bez jejího předchozího souhlasu. To pozvání mě trochu vyděsilo. 

Asi takhle :  

Jednak jsem ženatý, mám dítě a navíc mě překvapilo s jakou rychlostí si se mnou sjednává schůzku, aniž by už měla možnost poznat, jak zábavný jsem společník. Mimochodem, obávám se, že kdyby to poznala, už by mě nezvala... Usoudil jsem, že zkušené flerařky zřejmě tímto stylem líčí na místní "zajíčky". Jako zajíček Fleru jsem se tedy opatrně otázal, jak bylo pozvání myšleno. K mé velké úlevě mi záhy s velkým veselím odpověděla, že existuje klub, ve kterém se sdružují, komunikují spolu a občas se i schází lidé z Fleru, kteří jsou současně i z Pardubic a okolí. Uf. Taková banalita a já jsem se z toho před chvílí skoro zpotil... Mým problémům ale ještě nebyl konec. 

V duchu Masarykových ideí a v rámci teorie Václava Havla, že spolky a kluby jsou hybnou silou státu, jsem tedy nelenil a v nastalé euforii jsem se do klubu hned přihlásil. Vzápětí začaly přicházet první úsměvné komentáře členek. Stal jsem se totiž, k mému zděšení, prvním mužem v jejich dosud zcela dámském klubu. Odtud také pochází asociace v titulku. Zareagoval jsem tedy také. Nějakou poznámkou o jediném kolečku se šipkou šikmo nahoru mezi ostatními kolečky se spodními křížky. Ještě se me zeptaly co mám proti jejich spodním křížkům, ale na to už jsem neměl odvahu reagovat.  

Od té chvíle už jen tiše a s hrůzou sleduji dění v klubu. Prostě babinec: Víkendové tvoření - KŘIŠŤÁLOVÁ PRYSKYŘICE, ....Ráj čepiček, ....vítězný stromeček (pochopil jsem to tak, že si tam naposílaly fotky těch svých vánočních, nazdobených a pak hlasovaly, která ho má nejhezčí) a tak podobně.   

Svého času jsme sice jezdívali s rodinou na Vysočinu na organizované víkendové pobyty s dětmi. Večer se výtvarně tvořilo a dětičky se dálkově odposlouchávaly prostřednictvím "chůviček". Mám trochu talentu a dokonce i příslušné vzdělání. A tak, zatímco ostatní tatínkové vysedávali v jedné místnosti nad lahváči (nejbližší výčep byl vzdálen 1,5 km) a tvářili se, že pohledy skrz lahve, ladění a poslech elektronických chův je zcela naplňuje, já jsem zatím v místnosti vedlejší stíhal nejen to pivo, ale ještě jsem s jejich manželkami z nudy krakeloval a věnoval se dekupáži. S ohledem na zaměření čtenářů blogu zřejmě nemusím vysvětlovat, že ta cizí slova se netýkají nějakých erotických praktik.  

Přesto všechno mám pocit, že do toho klubu nějak nepatřím. Rozhodně se necítím na nějaké dýchánky a tvořivé víkendy. Připadal bych si jako Gibson v tom filmu ... Po čem ženy touží (tak se jmenoval, jestli se nepletu) a bojím se, aby mi to časem nezačalo vychylovat mou sexuální orientaci. To bych vážně nerad, se spodními křížky mě to zatím baví.

Asi takhle:   >    >   >  atd.    

Vystoupit z klubu se mi ale taky nechce, děvčata by mohla být zklamaná. Navíc vtipkovala, že na tlačítko Vystoupit ještě nikdy nikdo neklikl a je tedy otázkou, co by to mohlo udělat například se stabilitou operačního systému v mém počítači. 

Napadá mě ještě jedno řešení. Čestné členství. Jen když po mě pak nebudou chtít, abych s nimi šel v sobotu háčkovat, nebo odlévat pryskyřici. Náš stávající prezident mohl být taky léta čestným členem (dokonce i předsedou), než se kluci porafali. O čestných doktorátech ani nemluvě.

Mohl bych být čestným členem toho dámského klubu, taková ozdoba, jediný, nedotknutelný ... a taky trochu kecal, co už skoro nevidí na monitor a měl by jít spát.    

Co vy na to klubové zlato.

Dobrou noc, už jsem psal moc.