Tak se nám odpoledne ztratil kocourek. Jen na dvě hoďky jsme si odskočili..., a Ferda nikde. Volali jsme, mňoukali, čičali - a nic. Vydala jsem se do ulic a oslovovala i pokřikovala na lidi přes koleje, jestli neviděli zrzavého kocourka. Až jedna holčička povídá, že "kamarád má nového kocourka, doma v pokoji, a pěkně ho krmí a postavil mu z hraček domeček". No jo, byl to Ferda. Kamarád ho našel vedle našeho domu u lesa, a protože toužil po kotěti, odnesl ho. Ještě že je to u nás takové malé. S těžkým srdcem mi ho vydal - ale může si k nám s ním přijít hrát.

To jsme se doma všichni radovali! Na oslavu jsem se kocourka jala zvěčňovat, ale bez super rychlého sportovního režimu to jaksi není ono... :))