Je nám smutno a chybí nám Vaše láska a uctívání. Kdysi jsme zde rostli hojně a byli uctívání. Uspokojovali jsme Vaši poptávku po našem dřevě, které odolává hnilobě, škůdcům. Příjemně voní a krásně se leskne a co víc má výraznou kresbu a dobře se zpracovává. Naše dřevo se vyváželo do všech sousedních zemí a uspokojovalo potřebu nejvyšších, dalo by se říct služebníků božích na zemi. Z našeho dřeva se vyráběli lodě a zejména chrámy a paláce, případně vybavení paláců. Snofrev, faraón ze 4. dynastie nechal zhotovit z našeho dřeva dveře ve svém paláci. A monumentální dveře z našeho dřeva si nechali stavět i další panovníci ve starověku jak na Dálném východě tak i v Římě a Řecku. Vždyť i samotný Šalamoun použil naše dřevo na stavbu chrámu v Jeruzalémě. Byly zhotoveny střešní trámy, stejně jako obložení stěn v celém chrámu, a dokonce oltář ve svatyni Archy úmluvy. Kněží, králové a faraóni si naše dřevo vybírali nejen pro fyzické ctnosti, ale také pro naši duchovní sílu, která byla téměř zapomenuta. Oba tyto aspekty v nás nestojí proti sobě. Lidé starověku si uvědomovali hlubokou souvislost. Fyzické vlastnosti byly v jejích očích a mysli chápány odraz přítomnosti, božské podstaty v nitru stromu. Jestliže v našem nitru sídlil nejvyšší bůh bylo na místě žádat nás cedry o naše těla pro obložení chrámů, aby svatyně připomínala nitro posvátného stromu. Zcela na místě bylo žádat o naše těla k výrobě vstupních dveří do trůnních komnat, jsme totiž bránou do božského světa a král nebo faraón je v trůnní komnatě zástupcem boha na Zemi. A ptáte se jak lidé přišli na to, že v nás sídlí nejvyšší bůh? První zmínky o nás naleznete již na úsvitu civilizace. Podle vašeho kalendáře někde kolem 5. tisíciletí před Kristem. V městských státech Sumeru v jižní Mezopotámii se s námi setkáte jako se samotným Stromem světa, ve kterém má příbytek nejvyšší bůh moudrosti Ea. Ea, taky Enki je Pán Země. Je stvořitelem lidí a pocházejí od něho všechny části civilizace – zákony, morální kodexy, technologie, umění, léčitelství apod. Jeho jméno je vepsáno do našeho nitra jehož glyf se překládá: dům moudrosti, síly, hojnosti. Tím, že v nás sídlí nejvyšší bůh jsme se stali i věšteckým a prorockým stromem. V babylonských tabulkách se dočtete, že věštba o nebesích a zemi byla předána nejmilejším z velkých bohů pod cedrovým stromem.
I následně Chaldejci nás uctívali. Naše zelené větve používali při obřadech a konali magické rituály k obnovení životní síly a oživení těla.
Všechny národy na blízkém východě považovaly zemi za prostoupenou duchem a nazývali ji Boží země. Je to Baalova země jak v jazycích semitských tak i arabských. Baal je pánem země a jeho duch je nazýván Baalath. Ve Fénicii, nejmocnější s baalin žijí v nás v cedrech libanonských s nejvyšší a nejhustší korunou z našeho rodu. Naše sláva se šířila neustále dál, až inspirovala Epos o Gilgamešovi. Je to nejrozšířenější vyprávění na dálném východě. Vypráví o muži, který na cestě za stavebním dřívím dorazil do cedrového lesa, kde se stal obětí své vlastní chamtivosti. V honbě za slávou a životem věčným zničí les včetně jeho duchovního strážce, obra Chuvavu. Následky na sebe nedali dlouho čekat. Zjistil, že zavinil smrt svého společníka Enkidua a v trpkosti a beznaději přichází o svůj život zdejší i věčný. Vlastně jsme inspirovali vytvoření prvního Ekologického poselství, a zároveň nejstarší psaný text, který má lidstvo k dispozici. A síla i myšlenka eposu skutečně fungovala. Vždyť jak jinak bychom byly schopni z relativně malého horského pásma Libanonu po více než tři tisíciletí uspokojovat poptávku celého Blízkého východu. Jaká škoda, že se na tento epos zapomnělo a lidé dále drancují naše bohatství, které Vám ochotně dáváme, ale zároveň naše duše pláčou nad lidskou chamtivostí a hrabivostí. Přikládáme vám aspoň úryvek z tohoto eposu. A doufáme, že Vás přivede k úvaze:
„Stanuli a s údivem na les hledí,
zírají na výšku cedrů,
zírají na vchod k lesu…
Vidí cedrovou horu, příbytek bohů,
svatyni Irnini.
Před horou tou vznosné cedry bují,
příjemný je jejich stín, rozkoše plný.“
Ale zmínky o nás najdete i v zemích, kde nerosteme a přesto jsme uctívání. Pod svým hebrejským jménem erez nás naleznete více než sedmdesátkrát v bibli. Cedr dokonce svým vzrůstem je hned druhým za samotným Stromem života, který stál v ráji: „Žádný cedr v zahradě boží ho nezastíní.“ (Ezechiel 31,2) nebo také:
„Sláva Libánská přijde k tobě,
jedle jilm, též i pušpán
k ozdobě místa svatyně mé,
abych místo noh mých oslavil.“ (Izaiáš 60,13)
Naše moudrost a božství, přesáhlo naše rozšíření. Bylo však zapomenuto díky chamtivosti lidské. Je nám smutno a přesto lidstvo milujeme a naše je otevřená a posílá Vám všeobjímající lásku. Naštěstí z tohoto světa hned neodejdeme, i když se trápíme, ale v naší zemi Libanonu jsme opět uctívány a chráněny. Kéž se probudí i zbytek lidstva a začne si opět vážit darů, které jim mi stromy dáváme.