Před pár lety jsme na našich toulkách objevili nádherný kout   země a to hory Rychlebské.

Není nic obtížného se zamilovat.

Zamilovat se do prostředí má tu výhodu, že člověk když nejde jinak vrací se a vzpomíná po celý zbytek roku a těší se na další setkání s ním v budoucnu.

Pár míst bych tu ráda zmínila a třeba vás pár snímků přesvědčí, že poznat něco nového stojí za to.

Na kole prožité dětství jsme zůročili při naší první větší společné cykloakci na Rychlebských stezkách. Nezapomenutelné ticho a přestože uprostřed sezony, nepotkali jsme téměř živou duši, jen pár poutníků za několik hodin jízdy skvostným divokým terénem. A taky tuto připomínku ...

Něco jako zjevení nás čekalo na úvod Račího údolí, další skvost a pro nás pak mnoho bezesných nocí, kdy jsme přemýšleli co udělat pro tuto nádhernou, vyjímečnou stavbu uprostřed přírody tak malebné, že by okouzlila i naprostého antituristu.

Zázrak v podobě obrovského vřesoviště nad údolím potůčku v Račím údolí. Odpočinuli jsme si a nechali se tou energií celí omývat až skoro nešlo odejít z tohoto kouzelného prostůrku.

Kristus žehnající a další objev pro nás obdivuhodný - a to památky sochařské a pozůstatky umění našich předků. Procházeli jsme hřbitůvky a v úžasu stáli nad mnohými výtvory dávné lidské činnosti.

Nejvíce nás asi fascinoval pan Obeth a jeho dílo plné pokory a poznání.

Na každém "rohu" lom a koupání.

Přítomnost víry a zahloubání je tu jaksi více než kde jinde cítit a víc přístupné otevřenému vědomí a mysli uvolněné ...

Příroda bez davů turistů a odpadků je balzámem v každém ročním období, to ticho, jak voní ...

No a když civilizace pak taková, v které se zastavil čas a nebo běží nějak pomaleji ...

Paní dlí nad nejstarší dochovalou a funkční lékarnou u nás i s dobovým vybavením uvnitř prostoru.

Podvečerní zrcadlení v lomu ...

No a zbytek zase příště pokračování ... Mací a všichni Macháčci