Už je to takový náš rodinný zvyk... Každý rok 17. listopadu si zajedeme do Vídně na kafe. Proč? Protože můj otec tak slaví to, že konečně na to kafe do Vídně může. Vždycky vzpomíná, jak jeho otec (můj dědeček) vzpomínal,  jak se za první republiky jezdívalo z Brna do Vídně na kafe. A také vzpomíná na to, jak jemu celý život Vídeň přišla tak vzdálená asi jako nám dnes severní pól.A když už dvacet let je Vídeň od Brna zase tak stejně blízko jako za první republiky (a vlastně i blíž), tak už se stalo rodinou tradicí, že každého 17. listopadu jedeme do Vídně na kafe.Nevadí, že Vídeň máme prochozenou tam i zpět a zase tam... Vídeň je krásná a není ztrátou času si ji jednou za rok projít. A protože letos jednou výjimečně nepršelo, udělali jsme si téměř pětihodinovou procházku po Vídni. Zastavili jsme se na vánočním trhu před radnicí. Dali jsme si tam tradičně vánoční punč a já jsem si od tam odnesla krásný vánoční hrníček za 2,5 euro. A samozřejmě, že jsme nezapomněli na to kafe, které jsme si dali v jedné útulné a starobylé kavárně (bohužel, už si nepamatuji, jak se jmenovala) a já tam neodolala sachr dortu. I letos Vídeň byla krásná a věřím, že pro mého otce ještě krásnější...