Onehdá jsem přemýšlela o inovacích v tvorbě. Možná k tomu vedly i diskuze v klubu Batikáři, který jsem založila, kde se přetřásají různé techniky...ááá tak nějak jsem zjistila, že ačkoliv existují spousty a spousty podob batiky a spousty a spousty zcela nových technik za pomoci všelijakých chemických udělátek, zůstávám věrná klasické batice zatočené provázkem a uvařené v hrnci....nemám nic proti jiným technikám, jen některé způsoby mi zkrátka nesedí. A musím říci, přestože používám starý dobrý provázek a hrnec barvy, neustále mám kam jít a kam vyvíjet i tuto jednu jednu jedinou metodu...

Batiku dělám vlastně od dětství. Když v drogérii dostali barvu a mohla jsem si vybrat z pestré nabídky třeba tří barev, byla jsem šťastná a hned jsem v portmonce lovila ušetřený peníz..a ať už jsem batiku jen vázala nebo kolíčkovala nebo všelijak posládávala a prošívala, vždy nakonec končil balíček v hrnci s horkou barvou...a to těšení při rozvazování....jé to bylo. Mohla bych to přirovnat k focení na kinofilm...zkrátka se člověk těší na překvapení...

V tomto se nějak moc neměním a i po těch letech se pokaždé těším co z toho "vyleze" a nějak se mi nechce přemýšlet nad tím jak přesně co udělat aby to vypadalo tak či tak. Mám ráda batiku právě pro ten moment překvapení...