Zběsilá vášeň sarančat pro bestrovky je již legendární. Pokud by se zde snad přeci jen vyskytl nějaký neználek, tak bestrovky jsou kabelky Katky Bestr, sarančata jsou skalní zákaznice s množstvím větším než malým a kabelky jsou již obecně nazývány babelkami, protože v sarančím klubu vznikl již i specifický jazyk.

Tento víkend se uskutečnil mohutný osobní sraz v moravské metropoli. Pro slabší povahy raději rovnou předesílám, že Brno přežilo.

Sjely jsme se ze všech směrů naší země, když i samotná přeprava byla zážitková jízda. Pražská větev si svým pozitivním přístupem k občerstvení v expresu Zdeněk Fibich vytvořila silnou citovou vazbu na stevardu - vlakušku, takže jí byl plný servis poskytnut i cestou zpět včetně laskavé obavy, že na dvanáctku je snad až příliš teplo. Zdůrazňuji nesmírný talent naší šéfové pro hlavolam s názvem víčko na kelímek od kafe.

Vlastní shledání na místě srazu byl jeden velký hukot, který jemně  kazila zpruzelá servírka s mebiovým syndromem v knajpě s příznačným názvem Na tahu.

Po drobných zmatcích s názvozlosvím /Jánská kupodivu není Panská/a s ubytováním jsme se hromadně vydaly do restaurace U všech čertů, kde o nás bylo příkladně postaráno velmi milou obsluhou, takže jsme se zažehnaly dehydrataci.  Bohužel chyběl juke box či soupravička na karaoke, takže Šrouby a matice měly značné výpadky v plynulosti textu, o to však byly hlasitější.

Vznikla zde i nová klubová hymna o pořízení domácí obuvi s lehce gynekologickým podtextem.

V rámci naší přirozené touhy po vzdělání jsme zjistily, že Kundera měřil pohých 135 cm.

Po snídani s heslem: urvi těm mladým škaredým Estonkám, co můžeš, nebo nežereš, jsme nalezly ztracený klíč, nenalezly kreditní kartu a poté se krásně osvěžily v kavárně a pak už se zas rozutekly na všechny světové strany.

Sarančata, miluji Vás a mám malinkato mrazení, zda příště přežije i má matička stověžatá.

P.S. Vyměním spoustu šalinkaret za babelku.