Historie - Náprstku.

Pro neznalé - Náprstek je čepička na prst o který se opírala jehla, aby šlo propíchnout látku.

Náprstky znali sdnad i jeskynní lidé. Jak by jinak mohly dámy minulosti propíchnout tuhou kůži kostěnou jehlou? Tehdy to nebyly náprstky pohárkovitého tvaru, jaké se používaly donedávna, ale kroužky z kostí, zdrsněné na povrchu, aby jehla neklouzala. Našlo se jich na starých sídlištích dost a archeologové si dlouho lámali hlavu, k čemu jsou.

Používali je i ve starém Římě. Takový zlatý kroužek je uložen v muzeu v Burgau. Tento jistě ale nepatřil nějakému krejčíkovi, ale římské dámě, která bydlela někde daleko od Říma a svému generálovi musela opravovat šaty.

Náprstky byly ze slonoviny, bronzu, zlata, železa, kosti a jiného materiálu. Stejně tak s dýnkem i bez dýnka a různými tvary, ale zatím to byla jen domácí výroba.

Průmyslová výroba náprstků začala koncem 14. století v Norimberku a zachoval se i obrázek z r. 1382, který ukazuje výrobu náprstků. Do 16. století se náprstky odlévaly z mosazi a známé jamky na povrchu se vyklepávaly. Proto náprstkáři patřili do cechu mědikovců a roku 1531 dostali výsadu vlastního cechu. Potom si nechávali náprstky odlévat slévačům mosazi a sami dělali do nich dírky a různě je zdobili, aby jehla nekouzala. Potom se náprstky začaly vyrábět z měděného a železného plechu.

Strojově se náprstky začaly vyrábět r. 1696 v Sudwigu ve Westfálsku. To byl konec cechu náprstkářů, kteří nemohli vydržet konkurenci. Od 18. století se náprstky vyráběli ručně už jen jako umělecká díla.

Nyní náprstek úplně zanikl díky rozšíření šicích strojů. A i šicí stroje zanikají díky dovozu oblečení z Číny.