Všichni někde začínají… a my jsme se rozhodli začít rovnou velkým experimentem. Kdyby existovala cena za nejodvážnější první sublimační pokus, možná ji dnes máme doma na poličce.
Protože náš vůbec první potisk jsme… ehm… práskli na barevnou tašku. Ano. BAREVNOU. 

Nevěděli jsme ještě, že sublimace a barvy mimo škálu bílé se spolu kamarádí asi jako kočka s koupáním. Takže když jsme tašku vytáhli z lisu, zjistili jsme, že motiv sice nějaký je… ale vypadá, jako když se obrázek snaží najít únikovou cestu přes látku pryč. 

Chvíli jsme na to dílo koukali a přemýšleli:
„Je to moderní umění… nebo jen náš první sublimační fail?“
Upřímně? Nebyli jsme si jistí ani my. 

Ale přesně tam to celé začalo. U té jedné statečné barevné tašky, která nám ukázala, že nejlepší výsledek je prostě na bílé. Bílé tašce, bílém hrnku, bílém tričku… no prostě bílý je náš nejlepší kamarád.

Od té doby jsme se sublimačním tiskem prošli kousek cesty. Zjistili jsme, co funguje, co pálí prsty, co smrdí podezřele a co je radost vidět. A hlavně jsme zjistili, že i když se něco nepovede, je to jen další dílek našeho příběhu a většinou i materiál na výbornou historku.

Dnes už  tiskneme všechno od hrnků po zvonkohry, od placek po polštářky… a tentokrát už barevné motivy na bílé podklady, slibujeme. 
A pokud někdy uvidíte v nabídce barevnou tašku… no, to už je jiný příběh.