Už se vám někdy stalo,že něco spadlo jen tak?Tak u nás to začalo v době,když jsem čekala dceru.Pohybuji se v kuchyni,zrovna odcházím a z ničeho nic vypadl hrníček z poličky a rozbil se.Sice mi je ezoterika blízká,paranormální jevy jsou pro mne neuchopitelné,věřím na energii,ale co je moc to je moc.A pokračovalo to dále až do současné doby.Kolikrát se stane,že jsme například v obchodě,procházíme uličkou a naposledy takhle vyskočil pytel granulí pro psy.Koukala jsem ze všech stran,pytel byl asi půlkilový,nevyčníval nijak,nic nenasvědčovalo tomu,že by prostě jen tak spadl.Ani nebylo zemětřesení nebo bouřka,aby to ovlivnilo nějak fyzikálně třesením polic či co.Kolikrát se nám stane doma,že vypadne sklenička z poličky a je na střepy nebo spousta jiných věcí.A protože jsme si na to zvykli a má dcera je z každé takové události celá nadšená-to víte,její svět je svět plný kouzel,pohádek,tajemných skřítků a víl-tak jsme se seznámili se skřítkem Rachtáčkem.Prostě víme,že je to jen náš domácí skřítek,a je moc hodný!!Je to opravdu zvláštní,že nikdy nevyvedl lotrovinu,spíše vždy na sebe něčím upozorní a my ho pozdravíme"ahojky skřítku Rachtáčku,dlouho ses už u nás neukázal" a máme všichni takovou zvláštní tichou a milou radost na duši a každému se z nás vykouzlí na tváři úsměv.A to je to podstatné!Náš skřítek nám úsměv vykouzlí vždy.Je to jako zázrak.Dcera už opravdu na něj věří a já taky.Sama věřím tomu,že existuje energie,něco,co neumíme uchopit materiálně do ruky,nevidíme na vlastní oči,ale je to tady.Myslím,že jako lidé jsme hodně civilizací a vývojem otupělí k jednoduchému vnímání věcí,živoza kolem nás a v nás.Je to vše nějak udupáno věděckým vývojem všeho.Zaměřujeme se na techniku,vědu,alternativní vnímání světa zužujeme na výklady karet a spoustu dalších metod,jak proniknout do budoucna,minulosti.Ale vůbec málokdo si uvědomuje,že zastavit se a splynout s prostorem a energií jen tak,čistě,to se povede málokomu.Ano,je to jen můj názor,je mnoho lidí,kteří se mnou nebudou souhlasit či mnoho lidí,kteří budou ještě chytřejší a mnoho lidí,kteří ví,a poznali na vlastní kůži(například ti,kteří si prošli klinickou smrtí a "dotkli" se světla),že to o čem píši existuje.

A tak náš skřítek Rachtáček je takový pidižvík,který tropí vylomeniny a ty nás vždy na malinkatou chvilku pozastaví v tom spěchu a řekneme si s dětmi a hlavně s mou dcerou,že se nám po něm stýská,když se dlouho neobjeví a dokonce to došlo tak daleko,že má dcera večer někdy veme baterku,chodí po bytě a na mou otázku,co to dělá odpoví"maminko,neruš mne,buď ticho,já hledám skřítka Rachtáčka,chci najít,kde má svůj domeček".A abych jí udělala radost a podpořila její dětský svět a nevinnost,tak jsem náhodou objevila malinkaté červené čepičky a hned jsem jich pořídila asi 10 kusů a doma je porozhazovala tu jednu na postel,další na skříň a tak.A byla jsem natěšená,až má dcra první objeví a já nadšeně budu říkat"jéé,on tady byl skřítek Rachtáček a nechal ti tady cestičku z  čepiček,asi abys našla jeho domeček."A dcera nadšením hledá jednu čepičku a další a další.A nakonec zjistí,že jsou akorát jejím panenkám Barbie a tak má dvojitou radost.

A tak zdravím našeho skřítka Rachtáčka,protože jestli mi teď sedí na rameni a kouká,jak datluji do počítače tento článek,tak se určitě brzy zase ozve nějakou lotrovinou.Máme tě skřítku rádi!!