Možná to znáte, připravíte si večeři, odnesete ji na stůl, někam si na chviličku odskočíte, a po usednutí k večeři se najednou divíte, jakto že je vaše večeře fuč. "Tak jsem hloupá nebo nevidím, nebo jsem to už snědla a nevím o tom?" Myšlenka mi proběhne hlavou a já zírám na prázdný talíř...

První prapodivné zmizení pochoutky na stole se konalo o loňském silvestru. Chlebíčky a jednohubky byli na stole, spolu s dalšíma pamlskama... Stojím s mamkou v naší kuřárně na chodbě, a náhle se ozve z obýváku cinknutí. Obě zpozorníme. Taťka ten to být nemohl, byl v tu dobu ve sklepě a přikládal dřevo do kotle. Položili jsme cigaretu a šli se podívat, zdali v obýváku straší nebo máme halucinace...

Překvapil nás podivuhodný úkaz a to v podobě ležícího chlebíčku na zemi, poněkud ohlodaného, z chlebíčku zbyla jen houska i máslo z ní bylo pryč. "Tak kdo to byl?" Oba naši psíci opět dělali jakože nic, jakože jich se to netýká... Beru do ruky ten zbytek housky a oba najednou zbystří, olizují se a s vykulenýma očima na mě zírají. "Tak chlebíček byste chtěli, jo?" Beru jeden a dávám ho Daximu, ten ho celý sežere a čumí na mě jakože to je málo. Druhý dávám Denise, ta ovšem sežere jen šunku, sýr a slízne pomazáku. Suchá houska s ní ani nehne, zato Dax i tu suchou housku zblajzne...

Tak je to jasné. Náš menší psík se naučil nový kousek. Sežrat co je na stole. Pár týdnů, nebo měsíců byl klid. Občas sice zmizel nějaký ten drobek něčeho ale to člověk ani nepostřehne... Ale poslední dobou, zmizí ze stolu cokoliv!

"Deniso, co to máš v tlamě?" Mamka s koštětem v ruce při úklidu zpozoruje zvláštní pohyb našeho psa, který něco drží v zubech a pomalu se blíží na pelech. "Perníček!" Vykřikne mamka čímž vzbudí našeho druhého psa který okamžitě přiběhne se podívat, co to Denisa má a o co on přišel...

"Daxino ty šmejde jeden!" druhý den ráno volá taťka na Daxiho. "On mi sežral karbanátek!" Na stole zbyl jen suchý chleba, ale karbanátek byl fuč. Tak tatínek přišel o snídani. A kdo příjde o svačinku příště?

Chuť na opečený prejt k večeři mě pronásledovala celý den. Nastal večer a s ním i doba večeře... Připravuji pánev, beru z lednice jitrničku a už už mám za sebou ty dva kteří nemají v úmyslu nic jiného než mi večeři sežrat. "Áť vás to ani nenapadne" vyhrožuju, a pomalu už mám večeři hotovou... Sedám si do křesla, půlku mám už v sobě, ale nějak jsem syta tak to dojím později... To bych ale nesměla nechat talíř na stole... Šla jsem si zakouřit....

Vrátím se, pouštím můj oblíbený seriál Vraždy v Midsomeru, ale něco mi nesedí... Z periferního vidění zahlédnu, že se něco na stole změnilo... Zírám na prázdný talíř, odsunutý ubrus, poslintaný stůl a vidlička je na zemi... Podívám se na oba naše miláčky, jeden leží pod stolem a druhý se válí na gauči. Oba opět dělají, že jich se to netýká... :-D

Tak já nevím, kdo to byl, ale ať už to byl kdo to byl, jeden z nich to určitě byl... :-) :-) :-)