Naše rodina odjakživa miluje psy. Ale máme s nimi tak nějak smůlu, měli jsme drátosrstého jezevčíka Avara od Čížkova mlýna, šampiona při lovu lišek, potom bulterierku Betynu, kterou jsem zprvu ani nechtěla, říkala jsem, takový prasopes, to je hrozný....ale oblíbila jsem si ji moc a moc, snad za celý její šestiletý psí život jsem ji neslyšela zavrčet nebo naježit se,. Ale bohužel po operaci dělohy nám umřela Pořídili jsme si tedy opět bulterierku, ale chudinka malá měla genetickou nemoc letální akrodermatitis, vyskytuje se jen u bulíků a velmi vzácně...no a naše Deysinka ji měla, bohužel je nevyléřitelná, tak jsme ji spolu s panem doktorem injekcí poslali do psího nebe, aby se zbytečně netrápila. Všichni jsme to znovu obrečeli a muž pravil, že už žádného psa nechce. ale bez pejska je ten domov tak prázdný. Tak jsem ho přemluvila, že se pojedeme podívat na trh. A ejhle. Hned na kraji na nás koukali dva pejsci, štěňátka maličká a krásná....švagrová pravila, že jsou nádherní a ať si je vememe oba, že by jim bylo smutno. A tak jsme jeli domů s dvojitou nadílkou před Vánocemi. Mates a Kevin, taková jména už měli a my nechtěli nic měnit, byli miláčkové, rostli jako z vody a my je milovali. A oni milovali nás. Stačilo jen písknout a oni letěli po schodech domů. uši za nima plandaly....no byli jak Kosí bratři z večerníčku, jen jim dát kšiltovky a bylo to. Ale včera se s námi náš Matýsek, nebyl mu ani rok, rozloučil, dodýchal po infuzi, tělo se neubránilo buď nějaké viroze a nebo ho nějaký "milovník  psů" otrávil......opět jsme to všichni oplakali, Kevinek stále chodí a hledá ho a u nás v rodině je taky jedno místo podivně prázdné........Snad se už ta karta osudu obrátí a aspoň Kevinek tu s námi bude spokojeně a dlouho......

Matýsek je ten miláček vpravo, ten bělejší....foceno před 3 dny......Matýsku ahoj!!!!!!!!!!