Tak jsem vyrazil se svým zbožím na trhy. Velikonoční trhy.

Inu, pěkný jarmark to byl. Počasí přálo. Zejména pak lyžařům, sněhulákům a líným kytkám. Zima jak v ruskym filmu, vítr jak v mý šrajtofli a jako bonus občas chumelilo.

Zato místo jsem dostal skvělé. Ukryto zcela na konci ulice, takže jsem si mohl s úlevou oddechnout, že nebudu mít žádný fofr. Kdo to má potom stíhat, že jo? No - nebyl fofr, nebyl. Kdo šel kolem z náměstí, spěchal domů. Kdo šel na náměstí, spěchal na vystoupení. Moc fajnový to bylo, nikdo nerušil a tak jsem si mohl v klidu číst a v přestávkách chytat zboží, co mi odnášel vítr.

Měl jsem také spoustu času na přemýšlení o tom, jaká je mi zima. A přečetl jsem dokonce i brožurku, co mi dala jedna moc hodná paní. "Zítra bude vzkříšen náš pán Ježíš. Haleluja!" řikala a usmívala se jak měsíček na hnoji.

Vydržela dvakrát na podpal. Ta brožurka. Užitečná tiskovina to byla.

Okolní stánkaři štěstím a pohodou také ševelili od samého rána jako jarní travička, vyprávěli si veselé příběhy a libovali si, jak je ten život krásný a pozitivní. (mám talent psát i sci-fi, jak vidíte)

"Křečový žíly,

zmrzlý ruce

a orgie jak na faře.

...bujarý život stánkaře."

P.S.: Říká se, že stánkaři si pořád jen na něco stěžují a jsou to nerudný bručouni. Nevěřte tomu. Zkuste to. Když se zadaří, budete se šťastně smát i při kontrole z ČOIky.