... a ne zrovna do blízké, ba přímo daleké...temné. Řeč bude o středověku.

Kníže Břetislav I. projíždí lesem se svojí družinou, vtom zahlídne dva malé chlapce. I zželelo se mu jich a nenechal je napospas vlkům. Několik svých lidí zanechal s nimi uprostřed lesa a na tom místě  vznikly Dětinice, nyní Dětenice......toť praví pověst.

A do tohoto kraje my jsme se vypravili, okusit dávné časy, zapomenout na každodenní starosti, užít dní bez technických vymožeností a lidských omezovačů.

U brány nás vítalo pár nepoctivců....nebylo jim moc do řeči, zato uvnitř už na nás čekala sympatická šenkýřka a bodrou řečí nás přivítala. Její pomocník, skřítek nás dovedl do naší světnice.

Ondra na chvíli zmizel kvůli neodkladným povinnostem. Jenom nám nesdělil, zda navštívil močkárnu, či výserník.

A protože nás přepadl velký hlad, navštívili jsme krčmu a ochutnali z místního žrádelníku.

S plným břuchem a blaženým výrazem jsme shlédli rytířské šarvátky. Nebylo to jen kdejakési mydlení se, byl to příběh plný napětí, šermířského umu, souhry jezdce a koně a veselých momentů. Nám, umu tohoto neumějícího, se tajil dech a nadšeně jsme povzbuzovali svého favorita.

Český rytíř se ukázal jako pravý hrdina, neb prokázal svojí statečnost a čestnost.

A protože čas neúprosně kvapil, spěchali jsme na večerní prohlídku místního zámku, tentokrát se strašením. Nečekejte však nějaké nudné vyprávění o historii rodů, potomků, přestaveb a dalších událostí, které provázejí každé historické zdění. Přivítala nás ježibaba Žizelda a svým poutavým vyprávěním nám představila zámecký život. Náš Matý, otrlý to jinoch, nevydržel nápor strašidel, rozsekal ho mrtvý správce František, a prohlídku předčasně opustil s tatínkem a se slzami ve tváři. My otrlejší, já, Ondra a naše půlroční Andělka jsme celou prohlídku zvládli bez trvalejších, negativních následků.

Třešničkou na pomyslném dortu byl večerní program v krčmě. Huby zalepené mastnotou, jazyk zvlažený dobrým mokem a oku lahodící zábava. Kejklíři, tanečnice, oheň chrliči a nechyběla ani bitka, která skončila popravou. Co by to bylo za krčmu, kdyby se tam chlapi nepoprali. Na všechno dohlíželo oko církve a nejedna divoženka měla namále....pro výstrahu byla mučena jen jedna.

Zmoženi dnem jsme usnuli spánkem spravedlivým, však noční strašení klidu nám nedopřálo.  O to krásnější bylo probuzení v duchnách.

Vydatná snídaně nám dodala sílu.

Sbalili jsme svých pár švestek a tři fakany (nemyšleno hanlivě, prostě středověk) a vyrazili vzhůru do reality.

Zdá se Vám toho málo? Málo, pramálo...je toho mnohem víc, ale to už okuste sami na vlastní kůži.