Už pár dnů jsme si doma lámali hlavu,zda k nám pozvat čerta a Mikuláše . Nechtěli jsme nijak traumatizovat čtyrletá dvojčata a poté ani sebe ,pokud by z toho měli nějaký šok . Ale přesto nějak postrašit potřebovali,nějaku lehkou formou .A tak jsme skončili s nápadem ,že tatínek v roli čerta počká za dveřma a dítka mu přednesou nějakou tu básničku a slíbí,že už budou alespoň pár vteřin hodný . Plán vymyšlen , tak jsme byli spokojený .

Jaké bylo mé zděšení,když mi dnes děti ve školce s radostí zdělili,že dneska bude chodit čert a že se už těší a mají připravenou básničku . A co teď ! To nebylo v plánu , nic domluveno a už nikoho neseženeme .Starší dcera narychlo sehnala kamarádky a šly jsme na to. 

Zvonek , kdo pak to asi bude ? Že by Mikuláš ? Čekala jsem ,že najdu děti někde v koutě , že budou tiše čekat co se bude dít . Tak, jako jsem to prožívala v těchto letech já, nebo něco podobnýho. Ale to co následovalo ,dostalo do šoku nás dospělí . Kubík za velkého jásotu leťel ke dveřím ,otevřel dveře a místo řevu se k našemu velkému úžasu ozvalo ,,Ahoj " a vrhnul se na tašky.  Na hodné děti asi můžu zapomenout a připomínat,že by si je mohl příští rok odnést čert asi nemá cenu :o( . Ale příští rok , si pozvem pořádné čerty :o) .