Tak jsem dnes po poledni řešila dilema, co budu dělat??? Do ničeho se mi nijak zvlášť nechtělo, neboť nic nebylo zrovna "to ono".  Umýt okna .... neeeee je jich moc,  žehlit .... tak to zrovna není ta nejpřitažlivější práce ....

Dilema za mě vyřešili motýli !!!  Nevěříte??? Vážně!!!

Bloumala jsem po zahrádce a  v duchu jsem skuhrala, že raději sázím , přesazuju a těším se ze svých milovaných kytiček, než řešit, kde co vykopat, kam dát přezimovat zrovna ty nové muškáty, když najednu kolem mě proletěl motýl.

A ne jeden... hned dva... tři.....

A já úplně zapomněla na neposečený trávník, nedočtenou knížku a jen tiše koukala na tu krásu, když si motýlci našli posezení u mě na zahrádce, na mých kytičkách, prostě jen tak si přiletěli na návštěvu, aby mi ukázali, že i podzimní den může být krásný.....

      Tiše jsem stála a obdivovala tu nádheru . Chvíli poseděli, pak začali poletovat kolem mě a neměli se k "odchodu". A protože takové hosty nevyháním, jen jsem pomalinku vycouvala pro foťák, protože jsem doufala, že na mě počkají, než se vrátím.  A jakoby na mě čekali. Jen chvíli poseděli všichni tři dohromady a pak se postupně rozlétli po zahrádce, ale jako manekýni mi pózovali tu jeden, tu dva... A já nevěděla, kterého fotit dřív... Až měli pocit, že už to focení z různých úhlů stačilo, zamávali svými, jak malovanými, křídly a odlétli.

Dívala jsem se za nimi a najednou byl pro mě kráááásný den, bez nějakých otázek co teď, co potom... Zůstala jen ta krása. Krása, kterou jsem sice zachytila ve foťáku, ale zůstala hlavně ve mně .... A je tu pořád, pořád je vidím před očima ... a tak když odlétli a neměli se k návratu, moje sobotní odpoledne bylo najednou plné barev, pohody a teď... skoro před půlnocí .... jdu malovat motýlky...

Přeju všem stejně krááááásné podzimní dny, jako mi dnes doslova vyčarovali mí motýlci ...!!! a posílám je i k Vám!!!!

Zuzuš