Červený korál (a také ten růžový, lososový, pudrový a....) je po tisíciletí vzácným a ceněným materiálem při výrobě šperků a bižuterie. Dávní lovci se pro něj potápěli bez kyslíkových přístrojů, vždy s rizikem ztráty života. Po bouři se snad výjimečně někdy daly najít na březích úlomky větévek, odtržené prudkými vlnami, i proto si rudých větévek cenili už ve starověku.

Legenda praví, že korál vznikl z krve bájné Medúzy - z pramínků její krve, které stékaly do moře, když jí Perseus uťal hlavu, aby zničil Krakena, dalšího z titánů...

V současném šperku se cení spíše sytá červená barva korálu, tak nádherně kontrastující s modrou barvou moře. Ale odkud vlastně korál pochází...?
Dlouho jsem pátrala u současných prodejců, sběratelů, překupníků i dovozců, ale žádný mi nebyl schopen říci ani zjistit nic bližšího o nalezišti či místě, z něhož je jeho zboží původem.  Až po letech jsem našla odpověď, o niž se ráda podělím...:

Pravý červený korál, takto strukturovaná vápenitá schránka, která vzniká životem a růstem jedinečného tvora ze skupiny mořských polypů, v současnosti roste a žije na jediném místě na světě - v několika málo lokalitách ve Středozemním moři.
Většinu ostatních druhů korálu, vyskytujících se jinde ve světových mořích,  nelze pro šperky vůbec použít, protože jejich schránky jsou příliš křehké. Pouze ty středomořské vyhovují tvrdostí a zbarvením. Je tudíž velmi pravděpodobné, že všechny kousky pravého korálu v současných i historických špercích pocházejí výhradně z korálových kolonií ze Středomoří.
Jedná se však o přísně chráněný druh korálu, jehož využití ve šperkařství má sice tisísiletou tradici, ale právě z tohoto důvodu se lidem podařilo nemilosrdně zdecimovat jeho populaci.

Korálu se připisují nejrůznější léčivé a duchovní účinky; jeho rudá barva krásně koresponduje s energií v lidském těle - konkrétně s orgány pánve (pohlavní a močové ústrojí), ...i když korál vlastně nelze považovat za drahokam či minerál, neboť se jedná o výsledek biologicky zpracovaného minerálního materiálu - podobně jako u perel, perleti, nebo rohoviny, kostí, zubů...
Krutou pravdou zůstává, že ve špercích je použita už jen mrtvá schránka úmyslně a za jediným účelem zabité bytosti - bytosti nesmírně jemné a zranitelné, která je nejcennější a nejkrásnější pouze živá...
Vždyť Velká útesová bariéra - známá kolonie korálů u pobřeží Austrálie - je dokonce jedinou pevnou strukturou, tvořenou živými organismy, která je viditelná i z oběžné dráhy Země.
Moderní masivní turistické potápění je však učiněnou zkázou pro kolonie korálů po celém světě; proto dnes už (konečně) z důvodu nezbytné ochrany platí v mnoha lokalitách striktní zákaz potápění i lovu většiny druhů mořských korálů. Zdravá populace korálu je totiž neuvěřitelně křehkým, přesným a citlivým indikátorem čistoty a teploty svého domovského prostředí, je vlastně kontrolkou životaschopnosti mořských ekosystémů...

Korál jako materiál je stále vzácnější a dražší. Není divu; vždyť například v okolí Korsiky žije v součastosti jen pár certifikovaných potápěčů, kteří zde mají speciální povolení k potápění a lovu korálu - samozřejmě výhradně jen mimo chráněná území. Tato naleziště jsou navíc přísně tajena, aby se vůbec dala ochránit před všudypřítomnými pytláky.
Vzácní a přísně registrovaní profesionálové pak své úlovky zároveň sami zpracovávají do šperků a dekoračních objektů - vše s legálním svolením příslušných úřadů a nezbytným dodržením přísných limitů pro sběr.
Ponory  za lovem korálů jsou - i přes dnešní moderní vybavení - stále nebezpečné;  potápěči se musejí nořit do značných hloubek (až 50 m), jednoduše proto, že v mělčích vodách jsou všechny korály už zničeny a vyloveny.
Tito lovci sbírají korál opatrně rukama, v měkkých rukavicích,  a jen tolik, kolik sami dokáží zpracovat. Dnes je možné sebrat vždy jen malé části a zbytek nechat v klidu růst a regenerovat.
Vylovené kousky pak na slunci usuší, přičemž původně živí polypi odumřou dosti bídnou smrtí, zaživa upečeni slunečním žárem... au! Teprve pak se materiál může vyčistit a zpracovat.

Pravý korál nelze uměle kultivovat, neboť jeho růst je extréměně pomalý.  Přiroste jen pár milimetrů za rok - a to pouze v ideálně vhodných podmínkách; několikacentimetrová struktura se tedy tvoří díky drobounkým polypům, citlivým na sebemenší odchylky klimatu, celá dlouhá desetiletí.
Díky chráněným územím je snad naděje na znovuoživení některých korálových lokalit a útesů, ale nikdo nedokáže odhadnout, jak korálové kolonie budou nadále snášet neustále se oteplující moře. Stačí totiž zvýšení průměrné teploty mořské vody o 1°C, a korál odumírá. Tento stále častější jev, mořskými biology nazývaný "bělení korálů", je už po léta pozorován na celé planetě u téměř všech druhů korálu...

Vyvstává tedy logická otázka: odkud vlastně pochází červený korál, neustále se objevující na trhu s minerály, když jeho ochrana je tak přísná ???  Že by bouře vyvrhovaly na pláže tolik úlomků a sběrači měli takové štěstí ?  To asi opravdu ne.
Takřka všechny z dnes prodávaných a běžně dostupných korálových materiálů jsou totiž uměle dobarvované padělky, vyrobené z jiných, šperkařsky méně vhodných druhů korálu. Stále častěji se prodejci také kryjí termínem "rekonstruovaný korál", což ale není nic jiného, než zase syntetickými pojivy poslepovaný a dobarvovaný padělek z korálových úlomků a prachu. Většina takových šmakulád pochází od "lovců" z dálného východu, kteří dokáží sehnat a prodat opravdu všechno a u nichž vždy účel světí prostředky... ale i tak pořád mluvíme o korálu !
Stále totiž existují "rybáři", kteří (nedodržujíce ani stanovené kvóty pro lov ryb)  neváhají s vidinou zisku vytěžit, zdecimovat a kdekoli vydrancovat zbytky korálových kolonií tím nejbrutálnějším působem - vlečnými sítěmi !  Tyto sítě se zátěžemi táhnou jejich mateřské megalodě po mořském dně, čímž bezohledně, naprosto definitivně a zcela nenávratně ničí veškerý život v obrovských oblastech.  Nejen, že vyloví vše živé (včetně vzácných, ohrožených a "nepotřebných" druhů ryb a dalších živočichů, které - samozřejmě už mrtvé - házejí zpět do moře jako odpad), ale samotná obnova života a křehkých ekosystémů v těchto vydrancovaných a surově zničených lokalitách je prakticky dlouhodobě nemožná. Au !

Před čtyřiceti lety jsem na bulharském tržišti na vlastní oči viděla svazky náhrdelníků s usušenými mořskými koníky. Tehdy se nad tím nikdo nepozastavil ani nepohoršoval, snad jen (nám) několika citlivkám vadilo, že kovové očko na zavěšení bylo provlečeno koníkovýma očima... Dnes???  Dnes by nejspíše takový prodejce putoval i se svými dodavateli rovnou na policii...

Prodejci korálových polotovarů a korálků obvykle argumentují tím, že tzv. "houbový" a "bambusový" (a další) korál nejsou ohrožené druhy. Dokonce někteří tvrdí, že "ten bílý druh, který se dnes těží a dobarvuje do všech možných odstínů, ten prý roste jako plevel..."   Hm. Účel světí prostředky, v byznysu dvojnásob.

Pravdou je ale pravý opak -  žádný korál neroste "jako plevel".
Všechny druhy přirůstají velmi pomalu a trvá desítky let, než po odtržení od svého podkladu (třeba i příbojem v bouři) znovu osídlí poničená místa. 
Že jsou veškeré korály ohrožené globálním oteplením, to už ledaskdo ví, ale nikdo se moc nezamýšlí nad jejich zásadním místem v celkovém biotopu světových oceánů, které je a zůstane nezaměnitelné a nenahraditelné... a naprosto životně důležité pro celý zemský ekosystém, tedy i pro nás - suchozemce.  Jsou to neuvěřitelně široké, překvapivě dokonalé souvislosti a velejemné předivo vztahů, v němž jsme jen pouhou částečkou, závislou na kompletnosti a funkčnosti Celku...

...Zcela nedávno například vědátoři konečně potvrdili, že živí koráli dokáží velmi účinně ovlivnit počasí přinejmenším ve své lokalitě ;  sami tak chrání sebe i své sousedy před přehřátím a oteplováním. Dokáží totiž podle potřeby vyloučit sekret s plynem, který po odpaření z hladiny způsobí vznik mraků a zastínění mořské hladiny přímo nad nimi. Neuvěřitelné ? Pravdvé !

Jak dlouho ale tahle jejich úžasná, lidmi teprve nyní objevená "technika" vystačí, je ve hvězdách.  A to se ani nezmiňuji o paměti korálů, po desítky a stovky let tvořené klidným růstem, klimatickými a geologickými proměnami...,  dokud nezasáhla člověčí chamtivost...

...  Dnes dokonce už víme, že celá "naše" planeta je těsně pod povrchem protkána sítí mycelia (podhoubí), skrze nějž energeticky komunikují i ta nejvzdálenější místa na Zemi (podobně jako na planetě Pandora ve zámém Avatarovi)...,  a já dodávám, že tato komunikace by neexistovala bez vody, v myceliu přítomné.  Právě VODA je médiem a propojuje i ty části planety, do nichž samotné mycelium zdánlivě nedosáhne (veškeré vodní plochy - sladkovoní i oceány). Na těchto potopených místech však byla objevena tisíce let existující síť minerálního pojiva, plně zastupující síť podhoubí. Hm... VŠE SOUVISÍ SE VŠÍM...

Jaká asi energie ale může být cítit z korálu po jeho usmrcení, než jen minerálová složka uhličitanu vápenatého a do něj vpálený poslední zážitek - záznam utrpení jako vzpomínka na dlouhé umírání živého korálu na spalujícím slunci ?... 
Ale hlavně : i tou sebemenší kapkou vody je ihned rozeslána bolestná zpráva o smrti každého kousíčku korálu i všem ostatním jeho - našim sou-putníkům ...!!!!...

..."Cokoli učiníš nejmenšímu z mých bratří, jako bys učinil mně..."... i sobě.

Myslím, že s korálem to jednou (a doufám, že co nejdříve) bude jako se slonovinou ; přinejmenším by si určitě zasloužil větší ochranu... a ta je plně v rukou lovců, obchodníků, šperkařů, ...ale i zákazníků. Nebude-li poptávka, nebude třeba drancovat.  Díky všem, kteří už nyní ctí nedotknutelnost korálů.

Hmmmm.... 
Vyrobit či se ozdobit šperkem z korálu je, samozřejmě, věcí osobní volby. Korálové šperky jsou většinou krásné už tím korálem..., ale na rubu každého takového šperku je vždy vryta bezhlasá, leč do daleka křičící zpráva o záhubě;  zpráva o tom, že každý kousek korálu už navždy souvisí s jednou z mnoha kapitol tlusté knihy o smrti dalšího živoucího druhu,  o smrti, způsobené chtivostí a marnivostí člověka. O zbytečné smrti bytosti, od níž jsme se mohli mnohému učit.

Vím, že jsem vstoupila na tenký led, ale někdo to i zde asi musí udělat první.

Ve své vlastní tvorbě mořský korál nepoužívám -  nehodlám se podílet na drancování už tak žalostných zbytků této vzácné bytosti. Proto jsem si vyrobila svůj vlastní, originální a pravému korálu docela podobný NE-KORÁL...,  prostě nekorálový korál... :-)
No..., posuďte sami; myslím, že větévka "korálově" rudě zbarvené zplanělé růže na lidskou parádu docela postačí.....

Děkuji, že si nekoupíte korál.