Kde jinde hledat pohádkový příběh?

Pohádky přece nepatří jen dětem. Znám spoustu dospělých, co pohádky čtou a mají rádi. Na jejich dně se dají najít vzácné poklady, odpovědi na základní otázky lidského života. Dobré pohádkové příběhy mají kořeny hluboko v pradávných mytologiích, promlouvají do našeho podvědomí polozapomenutou řečí a očišťují ho. Každopádně se hodlám bít za práva nás věčných romantiků na své pohádky.

Ale co děti? 

Pohádka nemusí šišlat, aby jí rozuměly i děti. Třebas neporozumí všemu, jejich oči najdou, co dospělácké neumí. A možná semínko zaseté dávno zaslechnutým příběhem časem vzklíčí a zrodí životadárné ovoce. Navíc příběh Valentýna a Tymijána je vlídný i vtipný a rozčleněný do krátkých kapitol, dá se číst i před spaním. Odzkoušeno na mých vlastních dětech. 

To je dost malý vzorek.

Samozřejmě, že pět dětí je malý vzorek, ale...

Ehm... poslyšte, děti si potrpí na obrázky, nejlépe hýbací. Budou?

Hýbací sice ne, ale celostránkové a krásné! A jejich vznik je nevšední - vysvětlím raději slovy jejich autorky, Ditty Kůtové: "...odleju z licí hmoty nebo vyválím placku a na ni maluju barvítkama. Pořád mě to fascinuje, že se to chová jako akvarel a taky jako pastel, do toho se dá ještě zasahovat rýtkem, pak to pofrkám polomatnou glazurou a dám do ostrého výpalu, ten s tím taky čaruje..."

Moment, v knížce budou keramické obrázky?

Bohužel ne, i když by se mi to líbilo. Kéž by šlo zařídit, aby knížka mohla mít tak báječně nepravoúhelníkový "okousaný" tvar, jako mají originály Dittiných kachlů! Ostatně dva už nám dlouho visí na zdi. Právě proto jsem Dittu oslovila, aby jich pár namalovala i pro tuto knížku. Vůbec nechápu, jak to dělá, že jsou takové. Zasněné, dojímavé, prostě kouzelné.

To je toho, pomalovaná hlína...

V jistém smyslu nejsme o moc víc .

Stejně, podpořit vydání příběhu je kupovat zajíce v pytli... 

Toho si tak někdy přinést domů, živého - úplně to vidím! 

S vámi je řeč jak rozprávka! Tož kdy zajíc-kniha bude?

Do Vánoc, pokud se najde dost pošetilců, kteří její vydání podpoří. Moc ráda se s nimi setkám na křtu a třeba i u nás na samotě u lesa, pokud přijmou nabídku poznat prostředí, kde mé příběhy vznikají. Neprovozujeme penzion, ale rádi se dělíme se o krásu tohoto jedinečného prostoru s přáteli. Aby tu našli soukromí, naše bába maštal se proměnila v garsoniéru. Stejně se nudila, protože naši huculové o střechu nad hlavou nestojí.

To jsem zvědavý, kdo bude na tu maštal zvědavý.

Já také. Těším se na zajímavá setkání . A také jsem zvědavá, kdo bude zvědavý na knížku.

Tak tedy pěkně děkuji za rozhovor.

Na shledanou a dobrý a ještě lepší den přeji!