Byla jsem vychovaná spíš jako kluk. Nikdy jsem neměla růžové šatičky a dokud jsem nezačala trochu protestovat, oblékali mě do flanelky a manžestrových kalhot. Byla jsem ostříhaná na krátko a neměla dírky v uších. Tím, co bylo sladké, kýčovité, holčičkovské... se u nás doma tak trochu pohrdalo jako něčím nepraktickým. Jsme přece rozumní a musíme žít v tvrdé realitě, ne?

Ale to, co je v člověku schováno, stejně nakonec někde vyplave... a tak ze mě vyrostla ženská se zálibou v dlouhých květovaných sukních, která nosí náušnice a má dlouhé vlasy. Ženská, která se nebojí přiznat, že ve svém životě potřebuje prostor i pro romantiku a něhu, protože ví, že se to nevylučuje s vnitřní silou.

A právě něžnost inspirovala několik mých posledních broží... Tady jsou dvě z nich.

Nebojme se být něžné... je v tom kus naší síly.