Chtěla bych sem dát pár ukázek ze své knihy. I když ta dnešní první ukázka je co se tématu knihy týče trochu zavádějící, zvolila jsem právě ji. Je to tak říkajíc začátek vyprávěného příběhu. Dne s odstupem let mi to dokonce připadá docela zábavné. I když tehdy jsem to tak nevnímala.

     Takže tady je první ukázka:

Budou to dvojčata

Ležím u doktora na lehátku a on zkoumá ultrazvukem moje břicho a miminko v něm. Poslala mě sem moje gynekoložka, protože se jí na mém těhotenství něco nezdálo. Prý jsem těhotná déle, nebo je miminko nějak moc velké na pátý měsíc těhotenství. Lékař tady v nemocnici je mladý, pohledný a sympatický, takže si dovolím zažertovat: „Aby to nebyla dvojčata, pane doktore! Máme to v rodině. Moje máma je z dvojčat, můj tchán je z dvojčat…“ Jen žertuji. Nemyslím si, že to budou dvojčata. Nechci dvojčata! Proboha, jak bych je dokázala porodit?! Vždyť měřím jen kousíček přes metr a půl a vážím 52 kilo! No, teď v pátém měsíci už ne, ale předtím.

Pan doktor se jen usměje, pokývá hlavou a zvedá dva prsty. Všechno se ve mně zastavilo, všechno se sevřelo. Je to šok. I přes mé žertování je to šok. Nečekala jsem to. Nechci dvojčata. Proč zrovna já?! Proč to muselo postihnout zrovna mě? Vždyť od všech těch dvojčat v našich rodinách je tolik dětí, tak proč zrovna já musím mít další dvojčata? Ta, co se rodí ob generaci. Máma se svou sestrou dvojčetem mají dohromady tři děti a tchán se svým bratrem dvojčetem mají dohromady dokonce čtyři děti, tak proč to muselo postihnout zrovna mě. Asi že já s manželem jsme jediní, kteří to mají pojištěné z obou stran. Z jeho i z mé.

Venku před nemocnicí mám hrozný vztek. Chce se mi něco nakopnout a jen slušné vychování a strach z toho, jak by na mě lidé civěli, mi v tom brání. Slzy mám na krajíčku, jak se mi chce nad sebou brečet. Lituji se a mám strach zároveň. Vždyť moje první dítě, dcera Andulka vážila 2,6 kg, když se narodila. A jak mi to dalo zabrat. A teď bych měla nosit a porodit dvě taková miminka? Vždyť se do mě ani nevejdou, když jsem takový prcek! A co jsem slyšela povídaček o tom, jak často se dvojčata musí rodit císařským řezem! A že tady ve zdejší nemocnici nedělají jizvu hezky vodorovně dole v podbřišku, takže pak ani v plavkách není vidět, ale naopak hezky od shora dolů rozříznou celé břicho. A já nechci rodit císařem. A už vůbec ne tady.