Abych se taky trošku představila  a odhalila trošku ze svého soukromí tak jsem se rozhodla napsat tento blog o mém soukromém životě.

Nastěhovala jsem se svým manželem  již před šesti lety do domečku do zapadlé a hodně miniaturní vesničky. Domeček zprvu k bydlení zrovna moc nevypadal ale protože jiná možnost nebyla tak jsme to museli překousnout a začít na něm pracovat. Ze začátku to bylo docela perné, peníze nebyly, topení bylo jen v kamínkách, voda byla až na vsi. A tak jsme dělali co se dalo aby jsme mohly baráček trošku zabydlet. A tak se budovalo a budovalo...

Po nějaké době se nám podařilo dát baráček trošku do kupy a zabydlet se. I když topení bylo stále v kamnech, spousta věcí stále v nedohlednu. A pak přišli naše dětičky, na co taky čekat...

A přišla zase síla na úpravy a tak jsme se daly do práce. Musím tedy uznat že s dětmi po boku se hodně špatně předělává bydlení,ale proč ne že,když to jinak bohužel nejde. A tak jsme se dali do práce. Dodělali jsme konečně topení, vyházeli staré kamna, zbourali pár příček,schodili nějakej ten strop...

Dala jsem mezi fotografie i svůj portrét,aby jste vlastně věděli s kým vlastně máte tu čest ...

Ložnici zatím záměrně na obdiv nevystavuji.

Teď to u nás vypadá asi tak takhle. Na vánoce se zbalilo veškeré nářadí, odnosilo se do kůlny a do kotelny, poklidilo se, vyndala se ze stodoly sedací souprava a koupil stromeček.Po novém roce se stromeček poklidil a znovu se pouštíme do práce, že jí tu ještě máme...

Do toho všeho jsem si vytvořila svá pracovní místa na kterých tvořím. 

Pořád něco hledám a něco přenáším, musím uznat že už mi to dokonale leze na hlavu, ale co se dá dělat pro hezké bydlení musím přece něco vydržet. Otázka je jak dlouho to ještě bude trvat. Zato děti si to užívaj.

Tak zatím je to všechno co jsem chtěla ukázat až se v budoucnu dopracuju toho, že si na zeď v kuchyni pověsím i všechny poličky a vystavím všechny krabičky,čajíčky a skleničky a do obýváku postavím knihovnu, sednu ke krbu a budu číst, tak pak vám zase nějakou fotečku přidám...