Nezbedné paprsky slunce a všudybýlková jarní vůně, která mě pomalu ale jiste probírala ze zimního spánku, mě příměly vyjít v neděli ráno do zahrady a zvěčnit ten zázrak probouzející se přírody. Společnost mi dělali dva vlci (českoslovenští vlčáci). 

A zatímco jsem se kochala tím, jak se slunce opírá do kůry staré jabloně...

...Echo hryzal Ajšu do ucha.

Ve chvíli, kdy jsem s nadšením pozorovala, jak sníh odhaluje odpočatou půdu ...

....Echo nepřestával Ajšu pokoušet.

Fascinovala mě krása loňské hortenzie, která přežila zimu...

... a vedle zuřila bitva o kus provazu.

Co na to sousedovic Míša?

Smutně vystrčil packy ven z plotu a dával najevo, že si chce jít hrát taky :-)