Každoročně, aspoň jednou, zajedeme do Boskovic do Westernového městečka. Jen tak posedět, slovy šerifa Jerryho     " koukat do blba a chytat lelky" Je to jiný svět s úžasně nakažlivou pohodou. Tentokrát jsme zůstali na jedno z posledních představení této sezóny a byl to zážitek velice emotivní.

Od našeho dětství, kdy jsme prožívali příběhy hrdinů mayovek uplynulo už mnoho desetiletí. Léty nás život otřískal, svoje city jsme se naučili skrývat pod maskou bohorovnosti, lhostejnosti, někdy až cynismu. A potom, tak nějak ze zvědavosti, jsme zhlédli  představení Vinnetoua v podání amatérských nadšenců a ta okoralá slupka byla na pár hodin pryč. Nechystali jsme se srovnávat technicky dokonalý výpravný velkofilm, ale nakonec jsme v úžasu sledovali, jak se na omezeném prostoru ve vychytaných dějových zkratkách odvíjí příběh náčelníka Apačů a jeho přátel. Autentické kostýmy a rekvizity, technické vychytávky, klobouk dolů. To hlavní však bylo, že herci nehráli. Herci žili svoje postavy s maximálním nasazením. A tuhle svoji energii dokázali přenést na nás diváky, vtáhnout nás do děje. Dlouhý závěrečný potlesk ve stoje nám vehnal slzy do očí. Nedefinovatelný pocit dojetí a radosti, lítosti, že příběh skončil, obdiv ke všem tvůrcům tohoto úžasného představení, kteří nám svoje "srdcařství" dokázali aspoň na chvíli půjčit. Veliké díky Jerrymu a jeho parťákům za tento emotivní zážitek.