Od založení tohoto obchůdku brzy uplyne půl roku. A tak je čas trochu se poohlédnout a blíže představit.

Výrobky přibývají tak, jak mi dovolí mé malé princezny Amálka a Jasmínka. Kousky následující za sebou jsou vzdálené často týden i více. Přesto mne od ušití první tašky dělí kus cesty a sama se ptám, co všechno se za tu dobu událo..

Na začátku byl jeden docela obyčejný říjnový den. V podvečer podzimní šálek čaje, v noci sen o zvířátkách..která by se snadno mohla stát mou potravou, kdyby nebyla tak drobná, milá, přítulná. Jenže i žraloci mají city. A tak se stalo, že ta podivná zvířátka i větší ryby propluli kolem, aniž by vzbudili můj zájem.

Přišla zima a s ní ledové květiny noční louky. Méně času stráveného s dětmi venku, o to více doma.

V pokoji na podlaze chaos – voda, země, vzduch – snad všechny živly kromě ohně (naštěstí). Místo jídelního stolu staveniště jako v noci s Merkurem. Doma bylo těsno a chuť na jaro a léto sílila. Přišly sny o loďkách na jezeře, o veselé Africe, o plachetnici pohupující se na moři citronové limonády, o tyrkysové a žluté snídani u moře. Jasmínka se po období lezení začala stavět. Ráno rozlité kakao, později voda obarvená vodovkami, kterými Amálka sotva začala malovat. A moře bylo najednou všude..někdy až příliš blízko..

Pak na dveře zaklepalo jaro. Vešlo a spolu s ním malá holka, co držela v ruce otevřený bublifuk. Ptala se po gaviálovi, kterému má pomocí bublin domluvit, aby tolik nekousal. Zmátlo mne to, a radši jsem bezradnýma očima z okna sledovala, jak motýli okusují slunce. Pak jsem si vzpomněla na dřevěného krokodýla, se kterým si Amálka často hraje. Našla jsem ho pod stolem s počítačem zamotaného do tolika kabelů, že už se začínal dusit. Ukázala jsem ho té mrňavé holce a ona spokojeně pokývala hlavou. Strčila si ho do kapsy a odešla. Ještě jsem zahlédla, jak jí prokousává díru v zástěrce. Těžko říct, jak to s ní dopadlo...Škoda, že holčičky při její návštěvě zrovna spaly, jistě by si s ní rozumněly..

Teď, když nás ptačí zpěv budí brzy ráno a všude je vidět jarní klíčení, jsem dosáhla počtu dvaceti výrobků v obchůdku. Vymýšlení motivů i šití mne moc baví, a tak se sama těším, že další budou přibývat. Kdo chce, může se těšit se mnou...