U jezírka ve skalách kráčejíc po tiché lesní pěšině poslouchám šumění větvoví. Klid dýchá ze všech koutků, ta správná chvíle pro rozjímání. Vím, že zde nejsem sama, soudě dle stop vrytých všude okolo..... 

Lesní zvířena je ukrytá, přesto cítím že tu je ... A nejen ona...

Kráčím dál a rozjímám, ztiším své  myšlenky  a pozorně vnímám okolí, najednou vím, že je zde ještě někdo. Jsou to bytosti, které sem patří a ze všech koutků mě zvídavě pozorují.

Tiše pozdravím a pravím, že přícházím jako přítel. Nyní čekám zda dostanu odpověď poslouchám šumění lesa a čekám zda nezaslechnu tichá slova, hledím do temného jezírka a větví stromů kolem sebe,třeba přeci jen na malou chvíli něco zahlédnu. Něco mi říká,že se mám dát cestičkou která stoupá nahoru ke skále... intuice nebo snad .... 

Nyní se mi otevřela brána do jiného světa... 

Kráčím  dále a nepřestávám bedlivě sledovat okolí...