Celé léto jsem se těšila na výlet. Bohužel okolnosti letošního léta nedovolily vydat se někam, kde to ještě neznám, a proto jsem včera využila pravděpodobně na delší dobu posledního slunečného dne a vypravila se na krátký výlet do blízkého okolí.

Pravda, mohlo by se říct, že v tom případě není co objevovat, ale když se chce, dá se objevovat i v nejbližším okolí. Ve skutečnosti totiž často prozkoumáme vzdálená místa více, než to, co máme za humny.

Opravdu jen kousek od nás je na skalnatém ostrohu ukrytý romantický hrad Seeberg, jenž je častým cílem letních výletníků. Barevná krása podzimního listí mu ovšem dodala na atraktivitě, obzvlášť s dramaticky zataženou oblohou a výrazným nasvícením nízkým sluncem. 

Na zpáteční cestě jsme to vzali přes Ameriku. 

Samozřejmě přes tu naši. Rybník s ptačí rezervací poblíž Františkových Lázní. Cesta tam vedla po hrázi rybníka Miska, kde se s projíždějícími vítá rodina labutí. Táta labuťák sice budil respekt, ale zdálo se, že očekával nějakou dobrotu a bedlivě střežil, aby mu mladé labutě neštrádovaly po silnici. Delší dobu jsem tam nebyla, takže jsem netušila, že bych mohla vzít něco na zub pro labutě, takže tentokrát bohužel ostrouhaly.

Přesto mě velkoryse nechaly pořídit si pár náladových fotek.

 Hlavním tahákem pro fotoaparát ovšem byla silnička zasypaná zlatým listím. Sluncem prozářené podzimní záběry se podařily na několika místech během pár kilometrů venkovské krajiny. Třešničkou na dortu pak bylo pole nakvétající vojtěšky na pozadí nafialovělého horizontu.

Tyhle barevné zázraky umí jen podzimní krajina, kterou vždycky znovu musím obdivovat a beru si z ní inspiraci.