Loni touhle dobou nás Nestejní vytáhli k nedalekému lomu.
Nestejní to je takové uskupení, mající tu moc, vybudit v nás vždycky cosi nového,
cosi pro nás nezapomenutelného, cosi s přesahem.
Buď je to schopnost vyrobit něco "přes noc", když již termín dosti chvátá,
nebo se vydat někam, kde jsme ještě nikdy nebyli,
či vyrobit něco, na co by "normalně" prostě nebyl čas.

Tak vznikl Šemík, loni touhle dobou, po čas víkendu a já o tom vůbec nevěděla.
V neděli na mě zamrkal a praví, mám něco do té soutěže, půjdeme fotit?

Vzali jsme sebou po dlouhé době našeho nejstaršího a byl to opravdu nádherný výlet.

Jo jsou to ti stejní Nestejní, co nás vybudili vstat a jít uprostřed mrazivého dne
fotit a fotit židli na zasněženou pláň.

 Na loňský listopad taky hned tak nezapomeneme, výrobek byl hotov a my čekali,
jestli nastane ta spravná atmosféra pro tajuplnou fotku.
A fakt, musím říci, že mlh ten loňský podzim bylo jak šafránu,
buď padaly trakaře, nebo bylo krasně.
Ovšem toho nezapomenutelného dne ... bylo takhle.
Nikdy jsme nic podobného neviděli, natož abychom se ocitli přímo uprostřed dění.
Bylo to jak vstoupit do jiné dimenze.
Fotili jsme a žasli. Po příjezdu domů, nás čekala ta esemeska,
že odešlel kus nás, kus křížovic a našeho domova, p. Macháček starší, sochař z Křížovic.
Odešel tiše a pokojně po úraze na procházce se psy.

Pár fotek ještě přidávám a taky video s písničkou, které vzniklo z těch fotek.
Nestejní, děkujeme vám.

Jo právě nás čeká výlet fotící, jen tady u nás v horách teď pořád prší.
Věřím že brzy.

Video s fotkami, které vznikly onen loňský podzim tady.

Děkujeme vám za nahlédnutí.