V hladině Alfa jsem opravdu ráda, ale vždy je tu riziko, že se o sobě něco dozvíte...

Udělala jsem si pohodlí a čas a v meditaci si opět pozvala zástupce a mluvčího svého těla. Zdálo se mi to v ten moment jako dobrý nápad. Tentokrát přišel stařík v trošku lepší kondici. Holí, o kterou se opíral, se oháněl rázně. Hned se se mnou přivítal:“Nó, to je dost, že sis na mě vzpomněla!“ Ptám se ho, jak se daří. „Kde jsou ty body, na kterých jsme se domlouvali?!“ ( aspoň nevnímám nutnost redukci kávy. Ta se mi opravdu podařila stáhnout na dvě denně ). „Kolik jsi snědla semen za minulý týden, hmmm?!“ Vystrčil výhružně bradu. Pípla jsem, že jsem měla sezam. „ Ta, hrstička jeden den? Řekli jsme dvě lžíce denně! „ - vypadá nekompromisně. Zeptám se, zda je ten sezam v pořádku, abych zakryla to, že jsem lempl. „Řekl jsem snad nějaká konkrétní semena? Řekl jsem semena, tak! A co ten olej? ( minule mi nakázal jíst denně trochu kvalitního oleje ). A hubnutí ti taky moc nejde, co?“ - ironicky mě píchnul hůlkou do břicha.

Zeptám se, jakou největší hrůzu jsem snědla minulý týden ( v hlavě mi běhá asi tuna zákusků, celý pytlík čokoládových bonbónů co jsem dostala k svátku, smažený květák...) „ Jídlo je v pořádku! Nejde o složení, ale o to množství! A na konkrétních věcech jsme se domluvili. Kolik zeleného jídla jsi snědla? Nic moc, co?! To by jsi musela sníst míň toho ostatního, že?!“ Eh, ten mi teda dává. Osmělím se zeptat, jestli schvaluje výtažek z řasy, kvůli jódu. „ No že tě to napadlo! ( myslí si, že jsem lehce padlá na hlavu, když mi tak dlouho trvá zjistit, co potřebuju ). Měla bys to jíst horem-spodem!“ Ptám se ho, proč je tak nerudný. „Protože potřebuju poladit nervovou soustavu! Ale to bys musela jíst ty oleje,že?!“ Dodám si odvahu a ptám se na cvičení. Byla jsem 8x v posilovně a myslím, že mi to pomohlo. „Řekl jsem jóga! No jó, když ty chceš mít svaly a nakrucovat se! V józe je taky spousta cviků na svaly, postupně k nim dojdeš!“ Ptám se, jestli bych jógu mohla kombinovat s jiným cvičením ( přece jenom bych chtěla mít víc svalů a ne visací rosol na rukou a nohou). „Řekl jsem jóga! Jednou mi budeš vděčná.“ Očividně ví svoje a já se snažím ošálit sama sebe tím, že mám skrytý talent na jógu a nesmím ho promarnit. Tvářím se, že to s mojí pokorou a disciplínou nemá co dělat...“ A teď jsi jdu lehnout. Jsem unavenej.“ Mávne na mě holí, otočí se a jde se zase naložit do jezírka v jeskyni. Volám za ním pozdrav a poděkování, ale nevím, jestli mě vůbec poslouchá. Jeho povolení ke zvěřejnění našeho rozhovoru mám – klidně si to tam načmárej, pravil.

Tak nevím, asi snad začnu poslouchat, kdo má pak následně poslouchat jeho.