Dnes vám pro pobavení přidám příběh mého tatínka.

Můj tatínek  důchodce chodí velmi rád nakupovat - ne do supermarketu, to u nás není - ale do malého obchůdku, kde jsou velmi milí majitelé. Mamka mu vždy napíše, co má koupit a taťka jde a těší se jak si poklábosí.

Jednou taky vyfasoval lísteček a když už byl na dvorku, tak mamka za ním volala: "Kup vločky, dlouho jsme je neměli v polévce."

Taťka přišel do obchůdku, přivítal se s majitelem a říká: "Abych nezapomněl, moja chce vločky".
Prodavač se usmál a říká: "Jaké chcete?" A začal mu ukazovat různé balíčky. Taťka na to hleděl a pak říká:

"To je nějaký nový druh?"

Prodavač: „No však to určitě znáte z reklamy, máme i s křidýlkama!“ Taťka na to: "Už jsme to dlouho neměli, ale stačí nám ty obyčejné."

Koupil zbytek, poklábosil a jel domů. Doma mamka říká: "Nezapomněl jsi ty vločky?“ „Ne, ale vezu nějaký nový druh, nějaké me me…."

"Tak dej půl hrnku do polívky...," mamka na to od svého účetnictví, a dál se věnovala paní, které dělala papíry.

Za chvíli se v kanceláři rozletí dveře taťka, vložku v ruce a: "Proboha, jak to mám dát do polívky?" Mamka lapala po dechu a paní smíchy přímo řvala. No, a konečně taťkovi přišlo, co to koupil. Sedl na kolo a jel zpátky do obchodu. Už tam byla paní a ptala se, co zapomněl. Taťka říká že nic, ale že chtěl vločky a ne vložky. Paní se smála a pak mu říká, že jestli to už doma nepotřebují, ať to donese zpátky.

A taťka pronesl památeční větu: „To nevadí, dcera má narozeniny, aspoň mám pro ni dárek…“ Tak se sestrou už 10 let čekáme, která ho dostane. Tak, takový je můj tatínek a já ten nos na trapasy zdědila po něm.