Někdo věří, že každé setkání je předurčeno osudem, že se mu nedá vyhnout. Nevím, proč zrovna já jsem měla předurčené setkání s vosou, ale stalo se.

Zřejmě na mne na zahradě čekala již dlouho a proto radostně a rychle zaútočila, když jsem měla zrovna obě ruce plné. Možná se chtěla jen seznámit. Usoudila, že nejlepší místo, abych ji nepřehlédla, bude oko. Nečekala jsem tak prudkou návštěvu a když jsem se měla ve zlomku vteřiny rozhodnout, zda upustím jídlo, které jsem držela a budu se před návštěvníkem bránit nebo doufat, že si to vosa přeci jenom rozmyslí, zvítězila touha po jídle a to byla ta chyba. Vosa si to nejenom nerozmyslela, ale dokončila svoji akci.

Jenom mé rychlé mrknutí změnilo její směr letu trochu pod oko, ale jídlo stejně letělo na zem, protože vosa nezapomněla své zklamání nad mou reakcí vyjádřit alespoň bodnutím.

Nevím, jak a kde skončila, ale já se ocitla na pohotovosti, kde pan doktor dokončil, co si vosa začala. Také mne bodl, ale tentokrát pouze do ruky. Jeho věta.." Máte pár dnů po kráse ", nabývala s přibývajícími hodinami na pravdě. Utěšovala jsem se, že lékaři rádi přehání, ale když se mne druhý den bály vlastní děti, začala jsem věřit, že tento lékař je pravdomluvný.

Půlka obličeje nabývala neskutečných rozměrů, zato oko se zmenšovalo až naprosto zaniklo a stal se ze mne Kyklop.

V tomto stavu jsem raději nevycházela a jako naschvál přijel manželův kamarád na návštěvu. Pouze jsem zaslechla, jak mu můj muž říká : " Víš, manželku Ti představím až příště, ona není nějak ve formě. "Představovala jsem si formu, do které bych pasovala a nic mne nenapadlo. Možná v Obludáriu.

Jsou setkání, na které se nezapomíná, která se vryjí do paměti. Tak takové jedno mám za sebou a protože zanedlouho opět vosy vyletí, radím vám, nechtějte si s nimi nic říkat z očí do očí . :)