Znáte to kdo má děti.. ten klid když doma všechno spi a konečně máte chvilku pro sebe. A tak vytáhnu barvy a plátno a dostaví se příval energie. Slibuji si že si jen tak na chvilku Sednu a zarelaxuju a ponořím se do sebe. Sem tam vybehnu na cigaretu (no jo stále přestávám), donutím svého čtyřměsíčního parťáka vyběhnout na dvorek a je mi dobře. Sem tam si zarehabilituju (jak už jsem zmiňovala Volmanova kontraktura je prevít) a tím spíš že spoustu věcí "nejde" já si chci jít za svým snem a věnovat se tvoření a malování. Spousta známých říká ty jo ty jsi dobrá to fakt malujes levou rukou. Obdivuju tě jak to neseš. Ale přiznám se nejsem ještě úplně smířená s tím co se stalo ale po těch skoro dvou letech už to beru jako to je. Dneska jsem dostala další dlahu na polohování prstů a už mi to přijde normální. Někdo má šaty na míru já mám dlahu už ani nevím kolikátou. Ale věřte nejsem takový hrdina a kdo by mě viděl tak před rokem a půl neschopnou si ani zapnout kalhoty těžko pochopí jak "snadno to nesu" kdo nezažil nepochopí. Do háje šly moje sny o lezení po skalách. Chyba odkládat věci na neurčito. Ale ruční práce si vzít nenechám. Važte si toho co máte a neplánuje co budete dělat ale dělejte to hned když můžete nikdy nevíte co se může stát a překazit vám vaše touhy. Jděte do všeho naplno a věřte že TEĎ je ta pravá chvíle.