Během svého letošního kreativního volna jsem při jednom z dalších hloubání nad současnou nevalnou podobou módního průmyslu došla k razantnímu rozhodnutí, a to, že dělat dobro na půl nemá smysl.

Už od samotného začátku svojí vlastní oděvní výroby upozorňuji na negativní dopady, které s sebou dnešní módní svět na jednotlivých úrovních životního cyklu oděvu přináší.

Vyrábíme stale více oděvů, se záměrně krátkou životností, na které v důsledku stále klesající ceny nahlížíme jako na spotřební zboží a odkládáme je tak rychle jako je kupujeme. Skříň máme narvanou k prasknutí, ale stejně nemáme co na sebe. Tímto nezodpovědným spotřebitelským přístupem však kromě hromadění textilního odpadu napomáháme i k drancování naší planety.

 Totiž:

 Abychom v důsledku aktuální nadvýroby a následné nadspotřeby uspokojili rostoucí poptávku po surovinách potřebných pro výrobu oblečení, používáme v důsledku urychlení růstu bavlny nebezpečné chemikálie. Kvůli potřebě intenzivního zavlažování pak dochází k vysychání vodních toků a erozím půdy. Tkaní a barvení látek stejně jako samotná výroba oděvu pak probíhá v zemích třetího světa, kde je nulová legistalitva pracovního práva a nulové ekologické standardy.  Při likvidaci textilního odpadu, který je v tomto system obrovský pak využíváme především formu skládkování nebo pálení. V prvním případě unikají chemikálie použité v životním cyklu oděvu do povrchových vod, v případě druhém pak do ovzduší.

 Nehledě na skutečnost, že takto chemizovaný oděv nějakou dobu nosíme.

Lokální produkce u mojí tvorby byla vždy samozřejmostí. Na lokálním původu materiálu jsem ale v minulosti příliš netrvala. Rozhodující pro mě byla jeho kvalita. Uvědomila jsem si, že požadavek na kvalitu materiálu, ale není dostačující, že je třeba znát i způsob a místo výroby toho daného materiálu, abyste si mohli býti skutečně jistí jeho nezávadností. Když jsem ale kontaktovala dodavatelské firmy s prosbou o poskytnutí podrobnějších informací o zemi původu materiálu, který nabízí, ideálně se zasláním jednotlivých certifikátů, dostávalo se mi velmi obecných a vykrucujícíh se odpovědí.

 A tím se vše zlomilo, neboť jsem si musela přiznat, že ve chvíli, kdy se nedokážu dopátrat a dohlédnout na výrobu materiálů, ze kterých vyrábím vlastě pořád podporuji současný netransparentní a škodící model módního průmyslu, ze kterého se tak vehementě snažím vymanit. Došlo mi, že se nechci dále podílet na fungování tohoto systému ani co by se za nehet vešlo.  Že nechci být součástí problému. Že chci namísto toho předložit řešení jak z něho ven. Že chci mít maximální přehled o každé životní fázi produktu, k nimž bezesporu patří právě často opomíjená skutečnost, jak, kde a za jakých podmínek materiál vlastně vzniká. Že chci mít čisté svědomí. Kvůli sobě i kvůli Vám. A že když už něco dělám, tak do budu dělat pořádně. S maximální láskou k přírodě a s maximálním respektem k lidem.

A tak jsem začala pátrat co u nás z textilního průmyslu zbylo. Spojila jsem se s pletárnami, výrobci knoflíků, nití, krajek a dalších komponentů a ve spolupráci s nimi Vám tu tak dnes za zvuků imaginárních fanfár představuji novou nabídkou základnu ušitou v České republice z lokálních materiálů a komponentů.

Jedině tímto způsobem jsem schopná vám poskytnou veškeré informace, ba co víc – dát za ně ruku do ohně.

 V prvním kole se jedná o stavební kameny našich šatníků. Jednoduchá basic trika, vesty, úpletové kabátky.

Oblečení, které je pohodlné, ale presto ženské.

Oblečení, které podtrhne naši jedinečnost. Oblečení, které je často chybějícím základem naší garderoby.

Oblečení, které je vzájemně kombinovatelné, šité primo Vám na míru a jehož příběh je zachycen v přiložených rodných listech. 

Oblečení z kvalitních materiálů, které jsou barveny eko barvami a testovány na svoji zdravotní nezávadnost.

Protože teprve zcela lokální a pomalejší cestou to dává smysl.

 S láskou,

 Veronika