Venku už je cítit podzim, a to je pro mě vždycky to nejlepší období na klidné háčkování. Udělala jsem si jedno pohodové tvořivé odpoledne, sedla si ke kávě a pustila se do nového projektu. Tentokrát jsem měla v hlavě jasnou představu – roztomilého ducha, který v rukách drží klasickou podzimní dýni.

Když jsem ho pak usadila na poličku vedle věnečku z dýní a staré špulky po babičce, začala jsem přemýšlet nad tím, jak fascinující je, kam až tahle podzimní symbolika sahá. Proč vlastně k podzimu tak neodmyslitelně patří právě duchové a dýně?

Od strašidelných přízraků k roztomilým dekoracím

Dnes vnímáme bílé duchy spíše jako milou, nostalgickou dekoraci, která zútulňuje naše domovy. V minulosti to ale lidé viděli trochu jinak. Všechno to začalo u starých Keltů a jejich svátku Samhain (ze kterého později vznikl Halloween). Keltové věřili, že se v tomto období stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a duše předků se vracejí domů.

Lidé tehdy oblékali strašidelné masky – což byli vlastně předchůdci dnešních převleků za duchy – ne proto, aby slavili, ale aby splynuli s okolními přízraky a ochránili se před nimi. Je vlastně krásné sledovat, jak se za ta staletí lidský strach transformoval do něčeho tak hřejivého, jako je vlastnoručně vyrobená hračka na poličce.

Proč můj duch drží právě dýni?

Spojení ducha a dýně v mém návodu nebyla náhoda, tyhle dva symboly k sobě zkrátka patří. I dýně má ale v podzimní historii své specifické místo. Věděli jste například, že původní podzimní lucerny se vůbec nevyřezávaly z dýní?

• Původ z tuřínu: Lidé v Irsku a Skotsku původně dlabali a vyřezávali tuříny, řepu nebo brambory.
• Ochranné světlo: Dovnitř vkládali svíčky, aby jejich záře odehnala bloudící duchy a zlé síly od prahů domů.
• Americká změna: Když se tito lidé později stěhovali do Severní Ameriky, zjistili, že dýně jsou pro vyřezávání mnohem větší, měkčí a lépe se s nimi pracuje. A tak vznikla tradice, kterou známe dnes.

Můj háčkovaný duch sice žádnou svíčku nepotřebuje, ale dýně v jeho ruce pro mě představuje symbol domova, tepla a hojnosti podzimní sklizně.

Klidné tvoření bez párání

Když už člověk nějaký ten pátek návody vymýšlí, jde to tak nějak samo od ruky. Nemusela jsem nic složitě zkoušet ani párat. Celý proces byl čistá radost a relax. Duch má opravdu jednoduchý tvar a jeho tvorba je vyloženě určena i pro úplné začátečníky. Hned napoprvé se mi podařilo chytit i ty správné proporce malé dýně, aby k duchovi dokonale seděla. Během jednoho odpoledne mi tak pod rukama ožila nová podzimní postavička.

Co jsem na projekt použila

Materiál jsem vybírala ze svých osvědčených zásob, které mě při háčkování hraček nikdy nezklamou:

• Sněhobílou přízi na tělo ducha
• Sytě oranžovou a trošku zelené na buclatou dýni
• Bezpečnostní očka, která hračkám dodají ten správný výraz
• Černou přízi na vyšití drobných detailů obličeje
• Duté vlákno na výplň

Nový parťák na poličce

Nejraději mám tu chvíli, kdy zbývá sešít poslední části k sobě. Jakmile jsem duchovi připevnila dýni a vyšila obličej, okamžitě dostal svůj osobitý charakter. Teď už mi dělá společnost na poličce, možná by mu to slušelo i u nějaké zapálené svíčky v lucerničce.

Mám obrovskou radost, že se moje představa do puntíku proměnila v realitu a moje podzimní výzdoba tak má dalšího roztomilého obyvatele.