Taky doufáte, že v tom novém roce budou některé věci lepší? Třeba že toho stresu bude méně, protože si svoje záležitosti uspořádám a zorganizuju? 

Chaos má špatnou pověst. považujeme ho za něžádoucí, cítíme se špatně, když se nám nedaří udržet své okolí chaosuprosté, tedy uklizené. 

Ale co když se na chaos podíváme jako na něco přirozeného, s čím nemusíme bojovat vždy a za každých okolností.

Existuje chaos, který nám nevadí? No jasně. Chaos ostatních lidí. Když má kamarádka doma svinčík, tak mi to je většinou jedno. Zatímco u sebe doma chceme mít všechno dokonalé, jinak se cítíme provinile, že selháváme. 

Krásným příkladem chaosu je příroda. V lese nebo na louce si roste všechno, jak chce. Žádné řádky a linie. Prostě chaos. Ale tam nám to nevadí, tuhle míru chaosu v klidu přijímáme. 

Co je chaos? Je to opak řádu a uspořádanosti. Udržet věci uspořádané a zorganizované stojí čas a energii. Někdy je lepší se s určitou míru nepořádku smířit. Např. můj šuplík se spodním prádlem je jeden velký chaos. Kalhotky a podprsenky tam prostě jen strkám, nic neskládám ani neurovnávám. A jsem s tím v pohodě. Šuplík je mělký, takže všechno dobře vidím, nemám problém najít právě ten kousek prádla, který si zrovna chci vzít. Šuplík je zároveň i ohraničeným prostorem, který brání chaosu, aby se šířil do okolí. 

Naopak jiné věci mám uspořádané až přehnaně. Např. bankovky v peněžence mám vždy seřazené podle hodnoty. Jen tak, ze zvyku. Nic by se nestalo, kdybych je měla přeházené, ale mě to takhle dělá radost. Nakonec peníze mám ráda, tak dává smysl chovat se k nim s určitým respektem.

K organizovanosti mi pomáhá i kalendář. Dlouhé roky jsem používala papírový kalendář. Každý rok stejný. Začala jsem si ho kupovat už na gymplu, abych si do něj mohla zapisovat domácí úkoly. Zvykla jsem si ho nosit stále s sebou a díky němu se mi nestávalo, že bych na něco zapomněla. Papírový kalendář mi vyhovoval do té doby, než jsem vyzkoušela online kalendář. Ten mám dostupný i na mobilu, což potřebuju, protože přece jen těch akcí a událostí je v mém životě docela hodně. Bez něj bych byla naprosto bezradná. Pamatuju si toho dost, ale udržet v hlavě všechno, to fakt nedávám. 

Další pomůckou, která mi pomáhá udržet v životě zvládnutelnou míru chaosu, jsou seznamy. Píšu si je pořád, jak na počítači, tak na mobilu. Chce to jen jednu věc: neutopit se v nich. Když máte spoustu úkolů, nápadů a myšlenek, tak je jednoduché se v tom ztratit. Moje rada - kterou se snažím s větším či menším úspěchem řídit - je oddělovat důležité od nedůležitého. Tohle platí v mých papírových  poznámkách stejně jako v předmětech, které nás obklopují.

Jsou věci mimořádně důležité a u těch bychom měli obzvlášť dbát na to, aby byly k nalezení. Například klíče od bytu. U nás se válí na poličce u zrcadla. Nijak krásné to není, ale je to funkční. Vždycky, když přijdu domů, tak je tam automaticky položím. A když odcházím, tak je tam vždycky najdu. Podobně má svoje místo moje peněženka nebo mobil. Nejsem nijak zvlášť pořádná, ale zaměřila jsem se na tyto nejdůležitější věci, jejichž hledání dokáže způsobit nejvíc stresu. 

Totéž bych doporučila i ostatním. Pokud vás trápí chaos a stále něco hledáte, vyberte si několik málo věcí, iděálně to, co nejčastěji používáte, a na to se zaměřte. Pokud žijete dlouhodobě v nepořádku, tak to stejně přes noc nenapravíte. Ale můžete se rychle a jednoduše naučit dávat klíče od auta na jedno konkrétní místo a zbavit se tak jednoho ne zas tak malého stresoru.