V dávných dobách byly vědomosti o bylinách předávány pouze ústně z generace na generaci a byly doménou zejména žen. S prvními dokumenty - hliněnými tabulkami - okolo roku 3000 před n. l., se datují i první psané zmínky o významu bylin, jejich popisy i využití. Dělo se tak současně v kolébkách vědění v Babylonu, Egyptě, Číně a Indii. Cílem bylo zejména shrnout praktické znalosti a vyloučit pověry.

O bylinách se psalo... Kánon o bylinách je patrně nejstarší komplexní dílo, které vzniklo v Číně kolem roku 2698 před n. l. a jeho autorem byl císař Šen-nung. Dalším průkopníkem byl Chuang-ti (přibližně o sto let později), který navíc doporučoval při léčení bylinami brát v úvahu i celkový stav pacienta. Doklady o zkoumání bylin vznikaly i v Egyptě a Indii, kde je kolem roku 1550 před n. l. shrnulo dílo zvané Ajurvédy. Bylinkář Hippokrates, průkopník herbářů... I Řekové a Římané se této oblasti věnovali, například Hippokrates (460 – 377 před n. l.) ve své práci vycházel z poznání přírody. Definitivně zavrhl myšlenku, že onemocnění je trestem bohů, a stanovil základy etiky v lékařství, které jsou uznávané dodnes. Dioscoridus ve svém „De materia medi“ (z r. 512 před n. l.) popsal na 600 léčivých rostlin a připojil i herbářová vyobrazení. Jeho dílo se stalo pramenem informací pro bylinkáře a tvůrce herbářů až do 17. století. Ve středověku se bylinná medicína dále vyvíjela v klášterech a mezi bylinkářkami na venkově. S Gutenbergovým vynálezem knihtisku (v polovině 15. století) nastaly zlaté časy herbářů a nových vědeckých přístupů. Za zmínku stojí snad nejslavnější herbář všech dob „The English Physician“ (The Complete Herbar) Nicolase Culpepera z roku 1649. V českých zemích patří k nejznámějším Herbář neboli Bylinář od autora Andrea Matthioliho v překladu vynikajícího přírodovědce Tadeáše Hájka z Hájku, který vyšel v roce 1562. S úpravami se vydává dodnes.

V kuchyni se byliny využívají zejména k ochucování pokrmů, při zavařování a konzervaci některých potravin, k přípravě čajů, vína, likérů apod. V domácnosti je použití ještě širší. Byliny pomáhají vyčistit zatuchlý vzduch, levandule je známá svou schopností provonět šatní skříně a působí i proti molům. Některými bylinami je možné mýt zašpiněné nádobí a například majoránkový vosk e skvělý na leštění dřevěného nábytku. Vhodné odpuzují mravence, mouchy (květy černého bezu, levandule, máty, pelyňku černobýlu) a dokonce i myši (nemají rády mátu a vratič). Citron nebo rozmarýn byly v dávných dobách jedinými dostupnými dezinfekčními prostředky. Nejvýznamnější roli však vždy hrály byliny v oblasti přírodní kosmetiky a léčitelství.

CO SE SBÍRÁ
Květy - bez černý, divizna, heřmánek, hloh, hluchavka, jírovec, lípa, podběl, proskurník, prvosenka, řebříček, sedmikrása, tužebník, vřes
Kvetoucí nať - benedikt, buřina, čekanka, dobromysl, kakost, kokoška, komonice, kontryhel, kopřiva, levandule, mateřídouška, pelyněk, rdesno, řebříček, světlík, třezalka, turan, violka trojbarevná, vřes, zeměžluč
Nať před rozkvětem - jablečník, majoránka, máta peprná, meduňka, řepík, tužebník, vlastovičník
Kořen - čekanka, hořec, jehlice, kostival, kozlík, křen, proskurník, smetanka, tužebník
Listy - aloe, bez černý, borůvka, bříza, celer, hloh, jabloň, jahodník, jehlice, jitrocel, meruzalka, ořešák, podběl, proskurník, smetanka, šalvěj
Plody - bez černý, borůvka, citroník, fenykl, hloh, hrách, chmel, jabloň, jalovec, kmín, kopr, meruzalka, oves, řešetlák
Oplodí - ořešák
Semena - čeler, čočka, hrách, jírovec, len, pískavice
Oddenek - andělika, lékořice, mochna, oman, prvosenka, puškvorec
Hlízy - brambor, cibule česnek
Lodyha - dub, jírovec, řešetlák, vrba
Listové pupeny - bříza
Vegetační vrcholy - borovice, jmelí, dub
Šťáva a míza - bříza, vlaštovičník
Pyl - borovice

KDE SE SBÍRÁ
Podél cest - bez černý, bříza, buřina, čekanka, divizna, dub, heřmánek, hluchavka, jablečník, jehlice, jírovec, jitrocel, kakost, kokoška, komonice, lípa, pelyněk, podběl, přeslička, rdesno, růže šípková, řebříček, řepík, smetanka, turan
Za humny - bez černý, buřina, čekanka, heřmánek, hloh, hluchavka, jablečník, jírovec, kakost, kokoška, kontryhel, kopřiva, křen, meruzalka, pelyněk, podběl, rdesno, růže šípková, sedmikrása, smetanka, vlaštovičník
Na louce - andělika, jitrocel, kokoška, kontryhel, kostival, kozlík, oman, podběl, přeslička, řepík, sedmikrása, smetanka, tužebník, vachta, violka trojbarevná
Na rašeliništi - vachta, vřes
V lese - bez černý, borovice, borůvka, bříza, dub, hloh, hluchavka, jahodník, jalovec, jmelí, kakost, mochna, meruzalka, prvosenka, řešetlák, třezalka, tužebník, vřes
Na pasece - borovice, bříza, divizna, dobromysl, dub, jahodník, jalovec, mateřídouška, mochna, prvosenka, růže šípková, řebříček, světlík, třezalka, turan, vřes, zeměžluč
Na strání - bez černý, bříza, čekanka, divizna, dobromysl, dub, hloh, jahodník, jalovec, jehlice, kakost, kmín, komonice, mateřídouška, meruzalka, pelyněk, prvosenka, růže šípková, řebříček řešetlák, světlík, turan, vřes, zeměžluč
Na mezi - bez černý, bříza, čekanka, divizna, dobromysl, dub, hloh, jablečník, jahodník, jehlice, jitrocel, kmín, kokoška, kontryhel, mateřídouška, prvosenka, přeslička, růže šípková, řebříček, řešetlák, třezalka, vřes
Na poli - brambor, čočka, fenykl, heřmánek, hrách, chmel, kmín, kokoška, len, oves, podběl, přeslička, rdesno, violka trojbarevná
Na záhradě - brambor, celer, cibule, česnek, fenykl, hluchavka, hrách, jabloň, jitrocel, kakost, kmín, kokoška, kontryhel, kopr, křen, lékořice, levandule, majoránka, máta peprná, meduňka, oman, ořešák, pískavice, proskurník, přeslička, rdesno, sedmikrása, smetanka, šalvěj, violka trojbarevná, vlaštovičník
U potoka - andělika, bez černý, hloh, hluchavka, chmel, kakost, kontryhel, kopřiva, kostival, kozlík, křen, máta, meruzalka, oman, podběl, proskurník, přeslička, sedmikrása, tužebník, vlaštovičník, vrba
U rybníka - bez černý, buřina, hluchavka, kontryhel, kopřiva, kostival, podběl, přeslička, puškvorec, tužebník, vachta, violka trojbarevná, vlaštovičník

KALENDÁŘ SBĚRU ROSTLIN:
Únor:
- stromy a keře - bříza       - byliny - jmelí
Březen:
- stromy a keře - bříza, duB     - byliny - andělika, kostival, podběl, prvosenka, puškvorec
Duben:
- stromy a keře - borovice, bříza, dub, jírovec, řešetlák, vrba     - byliny - andělika, čekanka, kokoška, kostival, mochna, podběl, prvosenka, puškvorec, sedmikrása, smetanka, vlastovičník
Květen:
- stromy a keře - borovice, bříza, hloh, jabloň, jírovec, meruzalka, vrba     - byliny - heřmánek, hluchavka, jahodník, kakost, kokoša, kontryhel, mochna, podběl, prvosenka, řepík, sedmikrása, smetanka, vachta, violka, vlaštovičník
Červen:
- stromy a keře - bez černý, borovice, bříza, hloh, jabloň, lípa, ořešák     - byliny - benedikt, borůvka, celer, heřmánek, hluchavka, jahodník, jehlice, jitrocel, kakost, kokoška, komonice, kontryhel, kopřiva, máta, mateřídouška, meduňka, oves, podběl, proskurník, přeslička, řepík, sedmikrása, smetanka, šalvěj, tužebník, vachta, violka trojbarevná
Červenec:
- stromy a keře - bez černý, hloh, lípa, ořešák     - byliny - benedikt, borůvka, buřina, celer, čekanka, čočka, divizna, dobromysl, heřmánek, hluchavka, hrách, jablečník, jahodník, jitrocel, kakost, kmín, kominice, kontryhel, kopřiva, křen, len, levandule, majoránka, máta, mateřídouška, meduňka, oves, pelýněk, pískavice, proskurník, přeslička, rdesno, řebříček, řepík, smetanka, světlík, šalvěj, třezalka, turan, tužebník,violka trojbarevná, zeměžluč
Srpen:
- stromy a keře - bez černý, jabloň, meruzalka, ořešák          - byliny - borůvka, brambor, buřina, celer, cibule, čekanka, divizna, do promysl, fenykl, heřmánek, hrách, chmel, jablečník, jitrocel, kakost, kmín, kominice, kontryhel, kopr, kopřiva, kozlík, křen, len, levandule, majoránka, máta, mateřídouška, pelyněk, pískavice, proskurník, řepík, smetanka, světlík, třezalka, turan, tužebník, vachta, violka trojbarevná, vřes, zeměžluč
Září:
- stromy a keře - bez černý, hloh, jabloň, jírovec, meruzalka, růže šípková, řešetlák          - byliny - borůvka, brambor, celer, cibule, čekanka, česnek, divizna, dobromysl, fenykl, hluchavka, hrách, chmel, jablečník, kakost, kmín, kokoška, kopr, kopřiva, kostival, kozlík, lékořice, mochna, oman, pelyněk, přeslička, rdesno, řebříček, sedmikrás, smetanka, světlík, turan, violka trojbarevná, vřes
Říjen:
- stromy a keře - hloh, jabloň, jalovec, jírovec, růže šípková, řešetlák           - byliny - andělika, brambor, celer, česnek, hořec, jehlice, kopřiva, kostival, kozlík, lékořice, mochna, oman, proskurník, smetanka
Listopad:
- stromy a keře - jalovec            - byliny - hořec, jehlice, jmelí, proskurník puškvorec
Prosinec:
- byliny - jmelí

ZÁKLADNÍ CHEMICKÉ LÁTKY V DROGÁCH (bylinách)
Alkaloidy - jsou přírodní dusíkaté látky. V rostlinách se zpravidla vyskytují jako soli organických kyselin. Názvy alkaloidů jsou ve většině případů odvozovány od latinských rodových jmen rostlin, z nichž byly poprvé izolovány. Tak např. alkaloid z rulíku zlomocného se nazývá atropin od latinského Atropa bella-donna. Většinou bývá v rostlině celá skupina alkaloidů příbuzných strukturou. Alkaloidy jsou látky velmi prudce jedovaté.
Fermenty, enzymy - řadíme k biokatalyzátorům podobně jako vitaminy a hormony. Většinou jsou živočišného původu, jen zčásti jsou to rostlinné produkty. K rostlinným patří papain, ficin a bromelin. Mohou nahradit pepsin a trypsin při poruchách slinivky a z toho vyplývajících žaludečních potížích.
Flavonoidy - jsou látky fenolické povahy a mají účinky podobné vitaminům. Uplatňují se jako léky proti kornatění tepen, podporují pevnost krevních vlásečnic a propustnost jejich stěn. Bývají součástí geriatrických preparátů, neboť příznivě upravují metabolismus starých lidí. Některé flavonoidy mají močopudný účinek, působí cholereticky a spasmolyticky.
Fytonicidy - jsou chemicky nejednotné látky vyšších rostlin, které mají účinek antibiotický či antibakteriální. Uplatňují se v léčbě zánětů a infekcí.
Glukokininy - se svými účinky podobají inzulinu, to znamená, že snižují hladinu krevního cukru a jsou tudíž podpůrným prostředkem při léčbě cukrovky.
Glykosidy - jsou esterové deriváty cukru. Lehce se štěpí enzymy, jsou to látky hořké a většinou jedovaté. Podle chemické skladby je rozdělujeme na glykosidy kyanovodíkové, antrachinonové, horčičné, flavonové aj.
Horčiny - amara jsou nejedovaté bezdusíkaté látky hořké chuti. Příznivě ovlivňují trávení a povzbuzují sekrecžaludečních šťáv. Dělí se na hořčiny čisté, označované jako amara pura nebo stomachika. Druhou skupinou jsou amara aromatica, obsahující kromě hořčin ještě silice.  Horčiny a některé další látky působící protikřečově a protizánětlivě jsou součástí drog, které ovlivňují zažívací ústrojí, především játra a žlučník. Některé hořčiny se uplatňují též jako gastrosedativa, neboť působí uklidňujícím způsobem při žaludeční vegetativní dystonii.
Kumariny jsou vonné, aromatické látky. Celkem je jich známo asi 200. Více než 100 jich bylo izolováno z rostlin čeledi mrkvovitých, dalších asi 30 čeledí, např. bobovitých, hluchavkovitých, hvězdicovitých. Nejvíce kumarinů se vyskytuje v kořenech a semenech. Působí proti trombóze, neboť snižují srážlivost krve. Kromě toho se užívají i jako sedativum, spasmolytikum a mají schopnost rozšiřovat cévy. Ve vyšších dávkách však působí toxicky na játra.
Minerální látky - se vyskytují prakticky ve všech rostlinách. Nejznámější jsou křemičitany, sodné soli, draselné soli, soli vápníku atd.
Oleje a tuky - jsou po chemické stránce sloučeniny glycerolu s mastnými kyselinami. Vyskytují se zejména v semenech jako zásobní a stavební látky. Z rostlin v mírných a chladných pásmech získáváme většinou tekuté oleje, kdežto z tropických a subtropických rostlin spíše pevné tuky. Delším skladováním a vystaveny slunečním paprskům se rozkládají a žluknou.
Organické kyseliny -  se vyskytují v rostlinách buď volné nebo vázané jako soli, laktony nebo estery. Jsou obsaženy v dužnatých plodech, ale i v jiných částech rostlin. Mezi nejčastější kyseliny v grogách řadíme kyselinu jablečnou, citronovou a vinnou. Terapeuticky se často využívají jako mírné laxativum a diuretikum, zvláště v ovocných kúrách.
Rostlinná barvivá -  se dělí na hypochromy a hydrochromy. Mezi hypochromy patří chlorofyl, xantofyl, karoten aj. Hydrochromy jsou ve vakuolách a dodávají barevné odstíny plodům, květům, listům apod. Jejich barva se mění podle zásaditosti či kyselosti prostředí.
Sacharidy - cukry jsou přirozené produkty fotosyntézy a lze je v podstatě  dělit na tři základní skupiny: monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Mezi monosacharidy řadíme glukózu (hroznový cukr), fruktózu (ovocný cukr) a manitol (alkoholický cukr). Do skupiny oligosacharidů řadíme sacharózu (třtinový a řepný cukr), laktózu (mlečný cukr) a maltózu (sacharid z výtažku sladu z nakličeného ječmene).
Saponiny - jsou látky glykosidní povahy. Při třepání s vodou silně pění. V krvi působí jako krevní jedy. Užití perorálně v malém množství působí expektoračně, diureticky a mají mírný projímavý účinek. Ve větším množství mohou způsobit těžké záněty. Některé saponiny jsou jedovaté i při požití, např. saponin z koukolu polního nebo bramboříku evropského.
Silice - dříve zvané éterické oleje jsou výrazně aromatické, zpravidla příjemně vonící, vysoce těkavé látky nejrůznějšího typu. Rostlinám, které obsahují větší množství silic, říkáme aromatické. Silice se užívají jako léčivá, jednak jako čichová a chuťová korigencia léků. Terapeuticky se využívají jako prostředky dráždivé, dezinfekční a proti křečím. Jejich předávkování může být i nebezpečné, mohou vyvolat např.zánět ledvin. Velké použití nacházejí aromatické rostliny též v kuchyni, v potravinářství jako koření, ale i v kosmetice, kde slouží jako přísada do parfémů.
Slizy -  jsou chemickým složením glycidy, které s vodou silně bobtnají a vytvářejí gely. Toho se v lékařství využívá jednak při zácpě, jednak na ochranu sliznic, zvláště k urychlení hojení sliznice zažívacího traktu a horních cest dýchacích.
Třísloviny - jsou bezdusíkaté přírodní látky svíravé chuti, příbuzné glykosidům. Mají schopnost srážet bílkoviny obsažené v kůži a tvořit s nimi nerozpustné sloučeniny, čehož se využívá při vydělávání zvířecích kůží tříslovinami. Terapeuticky se využívají jako adstringencia, hemostatika a antiseptika. Užívají se k ošetření hemeroidů, zánětu ústní dutiny, staví drobná krvácení, působí jako protijed při otravách alkaloidy, užívají se proti průjmu a při katarech žaludku a střev. Vysoké dávky však vyvolávají dávení a mohou poškodit sliznici žaludku a střev.
Hormony - působí v těle rovněž jako biokatalyzátory. Na rozdíl od vitaminů si je živočišný organismus vytváří sám ve žlázách s vnitřní sekrecí. Hormony jsou důležité pro vývoj organismu a jeho růst, mají vliv na výměnu látkovou. Látky s hormonálním účinkem se vytvářejí též v rostlinách.
Vitaminy - tyto vysoce aktivní substance jsou syntetizovány v částech rostlin a se stravou se dostávají do našich střev a odtud prostřednictvím krve k tělesným buňkám, kde se podílejí na početných chemických reakcích přeměny látkové.My lidé - na rozdíl od zvířat - můžeme ve svém organismu vyrábět jen velice málo vitaminů v omezeném množství, musíme tedy tyto životně nezbytné látky denně přijímat ve stravě. Existuje asi 20 druhů různých halvních vitaminů, které mají asi 200 tzv. derivátů, chemických sloučenin odvozených ze základní látky. Rozlišujeme vitaminy rozpustné v tuku (A, D, E, K) a vitaminy rozpustné ve vodě.
Bílkoviny - mnoho lidí se mylně domnívá, že nejlepším zdrojem bílkovin je maso. Není to pravda, rostlinné potraviny, tj. ovoce a zelenina, jsou mimořádně bohatými dárci proteinu. Jejich předností je osm esenciálních, tedy životně nezbytných aminokyselin (což jsou stavební jednotky bílkovin) - fenylalanin, metionin, treonin, tryptofan, valin, Lucin, isoleucin a lysin ve vysoké koncentraci. A všechny tyto stavební jednotky bílkovin poskytující lidskému organismu zdraví a mladí jsou obsaženy v ovoci a zelenině v optimálním složení pro lidský metabolismus.
Tuky - hovoří-li vědci o tucích v metabolismu, používají výraz mastné kyseliny. Jsou jich na tisíce a jsou důležité pro stavbu olejovitě mastné ochranné membrány všech našich tělesných buněk. Proto jsou životně důležité pro naše zdraví a naše štěstí. Kromě toho hrají mastné kyseliny významnou úlohu jako geneticky podmínění dárci života. Výrobci hormonů, dopravní prostředek např. pro vitaminy A, E a D nebo jako zdroj energie pro mitochondrie tělesných buněk.
Voda - my lidé sestáváme až ze dvou třetin z vody, která je obsažená nejen uvnitř buněk, ale také v tzv. extracelulárním (mimobuněčném) prostoru mezi mnoha biliony tělesných buněk. Malé děti mají, chemicky vzato, více vody, staří lidé mají vody méně - vnějším znakem je svraštělá, vyschlá kůže.Voda je kvaziroztok živin pro jejich veškerý transport a biosyntézy; člověk, který nemá dostatečný přísun vody, zemře během několika málo dnů. Musíme si ale uvědomit, že není voda jako voda. Vodu obohacují živiny minerálních látek a stopových prvků, resp. Jejich solí, příp. i ionizované minerály (rozštěpené na atomové částice). Voda je nenahraditelná pro metabolismus a ve své dokonalé vyváženosti je jedním z nejdůležitějších pramenů zdraví pro lidský organismus.

POUŽITÍ LÉČIVÝCH BYLIN K PŘÍPRAVĚ ČAJŮ A DALŠÍCH LÉČIVÝCH PROSTŘEDKU

Základním a nejužívanějším prostředkem je čaj. Existují ovšem nemoci, při nichž je podávání většího množství tekutiny kontraindikováno, zvláště některé choroby srdce a ledvin. V takovém případě je třeba užívat jinou formu léku, např. tinkturu. Přípravě čaje je třeba věnovat maximální pozornost, aby do něj přešlo co nejvíce účinných látek. Čaj připravujeme v podstatě třemi způsoby, jako macerát, nálev a odvar. Tyto způsoby lze vzájemně kombinovat. Již zemřelý moravský bylinář Rudolf Franěc zavedl čtvrtý způsob, kterým je tzv. klasický bylinkářský čaj.
Macerát neboli studený výluh: jde o výluh drogy za studena. Droga se přelije studenou převařenou vodou a nechá se 3-12 hodin macerovat při pokojové teplotě 15-20 °C. Poté se scedí. Může se přihřát, aby byl mírně teplý, příjemný k pití. Macerát se připravuje z drog obsahujících sliz a škrob. Patří sem např. lněné semeno, kořen kozlíku, jmelí a kořen proskurníku. V některých případech můžeme macerát kombinovat s nálevem, a to tak, že se droga maceruje s polovičním množstvím vody za pokojové teploty. Potom se macerát slije a droga se přelije druhou polovinou, tentokrát vařící vody, nechá se 15 minut louhovat a také se slije. Macerát i nálev se spojí dohromady a pijí. Tento postup je vhodný u drog s obsahem bílkovin, které při okamžitém spaření koagulují.
Nálev-infusum - jde o vodný výluh drogy za tepla. Droga se přelije vařící vodou, nádoba se přikryje pokličkou a nechá se louhovat 15-20 minut. Potom se scedí. Nálev se připravuje hlavně ze siličných drog, jako je např. heřmánek, máta peprná, fenykl.
Odvar - decoctum - je to vodný výluh získaný za varu. Droga se přelije studenou vodou a v přikryté nádobě se přivede k varu. Poté se vaří 10-15 minut. Po odstavení se nechá ještě 10-15 minut louhovat. Pak se scedí a podává. Tímto způsobem se připravují nápoje ze dřev, kořenů a kůr pokud ovšem neobsahují silice. V některých případech je nutné dobu varu prodloužit až na půl hodiny, např. u ovesné slám i dubové kůry.
Klasický bylinářský čaj - jde v podstatě o kompromisní způsob přípravy. Večer dáme do ¾ l vody 3 polévkové lžíce drogy či směsi a pod pokličkou necháme do rána macerovat. Ráno potom necháme několik vteřin přejít var a  5-10 minut louhujeme. Scedíme a ¼ l vypijeme na lačno; zbytek dáme do termosky a během dne po doušcích vypijeme.Kromě čajů se drogy zpracovávají ještě jinými způsoby, kterými se zabývají lékárny. Pokud je připravuje léčitel sám, měl by mít základní znalosti z chemie a farmacie, aby byly dodrženy všechny postupy zaručující v přípravcích vysoký obsah účinných látek a aby byly zachovány všechny hygienické předpisy.
Přášky (puleres): Připravují se z usušených listů a květů rozetřením v porcelánově třecí misce, nebo z jader, zrnek, bobulí a kořenů roztlučením v hmoždíři a poté ještě rozetřením v porcelánové třecí misce. Získané prášky se prosejí sítem pro jemně práškované drogy a léčiva (pulvis subtilit), které má pletivo z drátů 0,15 mm silných a na 1 cm má 25 až 27 ok. Prášky podáváme tak, že je plníme do oplatek. Lze je dát i na špičku nože a zapít čajem nebo vodou.
Šťávy (succi) - zhotovují se rozemletím surového rostlinného materiálu (plodů, listů, natě apod.) a vymačkáním, lisováním, vytlačením nebo pomocí odstředivky. Ve většině případů se podávají přímo bez úpravy. Pokud se nespotřebují ihned, lze je uchovat 2, maximálně 3 dny v chladničce. Potom se musí buď vylít nebo použít k přípravě koupele. Některé šťávy jsou za syrova nepoživatelné (např. bezinková šťáva) a musí se před použitím tepelně upravit.
Používání doma vyráběných šťáv je dnes dosti problematické, pokud nemáme jistotu, že surovina pochází z ekologicky čistých pozemků, prostých reziduí pesticidů, herbicidů a různých chemických postřiků. Mnohem výhodnější je koupit hotové přírodní šťávy v lékárně.
Tinktury (tincturae) - jsou to lihové nebo éterolihové výtažky z rostlinných materiálů. Připravují se v množství odpovídajícím nejvýše šestiměsíční spotřebě. Uchovávají se v tmavých láhvích chráněných před světlem, při obyčejné teplotě. Zpravidla se připravují macerací. V porcelánové nebo kameninové nádobě se přelije 20g drogy 100g etanolu o koncentraci 60% a dobře uzavře. Při pokojové teplotě necháme za občasného protřepávání macerovat 7 až 10 dní. Potom se tekutina scedí a droga vylisuje. Obě tekutiny se smísí a doplní 60% etanolem do 100g. Pak se nechá na tmavém a chladném místě ustát do vyjasnění. Čirá tekutina se slije, zbytek se přefiltruje a filtr se promývá takovým množstvím 60% etanolu, aby po smíšení obou tekutin bylo 100g tinktury.
Sirupy (sirupi) - jsou to koncentrované roztoky cukru ve vodě, v ovocných šťávách nebo ve výtažcích z drog. V domácnosti se léčivé sirupy připravují v podstatě třemi způsoby:
1. základem je bylinná šťáva. 10 dílů bylinné šťávy smícháme se 16 díly krystalového cukru a ve smaltované nádobě povaříme
2. základem je tinktura. 1 díl tinktury smícháme za studena s5 díly prostého sirupu (sirupu simplex). Prostý sirup se připraví tak, že do 360g vody se nasype 640g cukru, rozvaří se a přecedí přeš plátno.
3. klasický způsob - do láhve se širokým hrdlem dáme asi 2 cm vrstvičku jemného krystalového cukru. Tak střídáme vrstvy bylin a cukru, až je láhev po okraj naplněná. Potom láhev neprodyšně uzavřeme a vystavíme na několik týdnů na slunce. Byliny pustí šťávu, která se zahustí rozpuštěným cukrem do strupovité konzistence. Když je šťáva hotová, obsah láhve přecedíme přes řídké plátno, naplníme do menších lahviček, které dobře zazátkujeme a zátky překryjeme vrstvou vosku. Sterilizace není nutná. Šťávu uložíme ve spodní části chladničky, obsah lahiček se nekazí. Po otevření lahvičky je vhodné obsah co nejdříve spotřebovat. Nejčastěji se tímto způsobem připravuje známy jitrocelový sirup proti kašli.
Vína (vini) - připravují se macerací bylin ve víně typu ryzlink, pokud není předepšáno jinak. Listy, případně nať drobně pokrájíme, přelijeme vínem, dobře uzavřeme a necháme macerovat. Po 8-10 dnech se víno scedí a uskladní v chladničce. Užívá se, pokud to charakter nemoci dovoluje, v dávce 50 - 100 ml 1-2x denně. 
Bylinné likéry - připravují se tak, že se macerované drogy slijí, vylisují, přefiltrují, doplní alkoholem a prostým sirupem dle předpisu. Místo alkoholu lze použít nějakou konzumní lihovinu. Výsledný likér má obsahovat asi 20% etanolu. Jednorázovou dávkou je asi 20ml.
Oleje (olea) - oleje jsou tuky získané z rostlinných plodů. Pro přípravu bylinných olejů používáme nejraději olivový, případně slunečnicový olej. Do sklenice dáme drobně nakrájené květy, listy nebo nať a zalijeme olejem tak, aby byly ponořeny. Necháme 4-6 týdnů macerovat na slunci nebo v teple u kamen. Po této době scedíme a uchováváme v chladnu. Užívá se zevně jako mazání nebo i vnitřně jako kapky.
Bylinné obklady - používají se dva druhy obkladů. Jednak se na bolestivé místo přikládá plátno namočené v koncentrovanějším nálevu či odvaru, připraveném z předepsaných drog. Nebo se čerstvě utržená bylina naklepe či rozemele, přiloží se na postižené místo a ováže.
Bylinné koupele - hrají ve fytoterapii velmi důležitou roli, nebo%t se při nich využívá léčebného působení bylinných výluhů a fyzikálního působení vody. Fytobalneoterapie se mnohdy stává neoddělitelnou součástí pitné kúry. Koupele dělíme jednak podle obsahových látek na tříslovinné, siličné a saponinové, podle účinku na dráždící a sedativní.
Všeobecně platí, že chladnější koupele spíše dráždí, kdežto teplejší koupele uklidňují. Indiferentní teplota lázně se pohybuje kolem 35°C a používá se tam, kde je třeba zdůraznit bylinný účinek lázně. Bylinné koupele se aplikují formou kúr, které mají trvat 4 týdny při 2-3 koupelích týdně.

Slovník a vysvětlení účinků drog (bylin)
Ne každý z nás rozumí jednotlivým pojmům, které se nacházejí v popisech a textech o jednotlivých bylinách. Proto jsme pro vás připravili základní slovník nejčastějších účinků, které drogy (byliny) obsahují. Adstringencia - svíravé, stahující prostředky
Analgetika - látky mírnící nebo odstraňující bolest
Anthelmintika - léky proti střevním parazitům
Antialergika - léky proti alergii (přecitlivělosti)
Antiastmatika - prostředky ke zmírnění astmatických záchvatů
Antidiabetika - pomocné léky při cukrovce
Antidiaforetika - léky proti pocení
Antiflogistika - prostředky mírnící záněty
Antipyretika - léky proti horečce
Antirevmatika - léky proti revmatismu
Antisklerotika - léky proti skleróze
Antitussika - léky proti kašli
Cytostatika - léky brzdící růst nádorových buněk
Desinficiencia - prostředky hubící bakterie
Diaforetika - prostředky vyvolávající pocení
Diuretika - prostředky močopudné
Emoliencia - prostředky změkčující
Expektorancia - léky usnadňující odkašlávání
Externa - prostředky používané zevně
Gynekologika - léky užívané při ženských chorobách
Hemostatika - prostředky stavějící krvácení
Hypotenziva - léky snižující vysoký krevní tlak
Cholagoga - prostředky podporující tvorbu žluči a její vylučování
Kardiotonika - léky upravující srdeční činnost
Karminativa - prostředky proti nadýmání
Laktagoga - prostředky povzbuzující sekreci mléka
Laxativa- projímadla
Nervina - prostředky ovlivňující příznivě nervovou soustavu
Obstipancia - léky působící proti průjmu
Spasmolytika - látky uvolňující křeče hladkého svalstva
Stomachika - látky upravující činnost žaludku a podporující trávení
Tonika - látky posilující