Mám tendenci se u zboží poněkud více rozepisovat a zapomínám, že ne každému se chce číst mé osobní pocity, či příběhy z průběžného tvoření té které tašky, či jiného výrobku. Ne jinak je tomu i u poslední vložené tašky s podnadpisem "Hranatice dvouuchá", kde jsem následující odstavec raději pro přehlednost přesunul sem do blogu, kam patří spíše, než do vlastního popisu zboží, se kterým sice nějak souvisí, ale zbytečně odrazuje svými nadbytečnými informacemi.

Jak tak někdy déle přemýšlím nad tím, jakou tašku bych měl tentokrát ušít, zpravidla se mi vrací jedna stejná vnitřní nápověda "Nepřemýšlej, stříhej a šij!". A tak se jí řídím. Zábavnou částí k dokončení tašky je vymyslet vhodný název. Nevím, možná jsou mé názvy tašek opravdu uhozené, či trhlé, ale jsou také stejně tvořivé.