Kde hledat inspiraci k tvorbě? Jakými cestami chodí a jak přilákat múzy? A když už ta múza aspoň letmo prolétne kolem, jak tu ideu dostat na papír - potažmo na látku nebo tapetu? Otázky, které mně kdysi hodně trápily. Tak moc, že bych se za tu dobu možná už dávno mohla naučit skotskou gaelštinu.
Léta jsem si chtěla navrhnou svou vlastní látku. Když jsem si o návrhování vlastního vzoru přečetla na blogu House of Pinheiro, okamžitě jsem si to zapsala na seznam věcí, které chci někdy zkusit. Fyzické zhmotnění mého návrhu nepřicházelo moc v úvahu, byla jsem tehdy studentka a v mém rozpočtu jsem musela počítat s důležitějšími výdaji. Každopádně navrhnutí vzoru se mohlo docela dobře obejít i bez velkých investovaných částek. Jenže ... múzy měly dovolenou. Nejspší si na ní střádaly pěkně dlouho. A ne a ne aspoň prolétnout kolem mně.
Pamatuji si na ten moment, kdy jsem si tu látku konečně navrhla. To bylo o pár let později (můzy měly dovolenou asi tři roky), kdy už v mém rozpočtu byly i finance na to, abych svůj sen aspoň v malém množství fyzicky zhmotnila. Pamatuji si na to, jak jsem byla nadšená, když mi dorazil balíček a já zírala na svůj výtvor - látku se vzorem renesančncíh psaníček založenou na fotografii sgrafitové výzdoby jedno známého zámku kousek od mého bydliště. Na kreslení a pro mně tehdy složité manipulace s GIMPEM jaké přestavovalo hraní si s offsetem a podobně jsem si netroufla. Byla jsem tehdy ráda, že jsem dokázala jedno psaníčko v programu namnožit.
Platforma, kterou jsem využila pro některé z vás asi nebude úplně neznámá. A já jsme velmi brzy objevila, že kromě možnosti poskytovat své vlastní návrhy látek skrývá tahle stránka ještě mnoho dalších možností. Třeba se tu každý týden soutěží o nejlepší návrh látky nebo tapety na dané téma. Předsevzala jsem si tehdy nad balíčkem své první látky, že se nějaké té soutěže zúčastním. A můzy měly samozřejmě zase dovolenou.
Pak se mezi tématy objevilo jedno s názvem Continuous Line Drawing. A já jedno odpoledne, jednoho mizerného dne, kterému bych nehodila ani zlámanou grešli, otevřela Fler a narazaila na článek Jitky Zajíčkové o výrobě domácího kurkumového inkoustu. A tím inkoustem , který jsem si doma vyrobila jsem nakreslila spirálu. Byla jsem pyšná, na to, že jsem té výzvy konečně zúčastnila. A když jsem pak viděla, co vytvořili ostatní účastníci soutěže spadla, mi čelist až na zem a kdyby už nebylo pozdě, tak bych svůj výtvor ze soutěže stáhla.
Následující půlrok jsem moc času na tvorbu neměla, zaměstnávala mně diplomka na ústavu analytické chemie a státnice, Moje "umění" bylo zcela na vedlejší koleji, i když jsem občas něco vytvořila. Pořád jsem narážela na ty samé problémy. Kdybych uměla líp kreslit, kdybych uměla líp fotit, kdybych uměla lépe pracovat s nějakým grafickým programem, kdybych měla aspoň nějaký talent, kdybych měla čas, kdybch měla klid na práci, kdybych se nemusela zabývat něčím, co mně vlastně (musela jsem si to nakonec přiznat a nebylo to vůbec příjemné) nebaví a ani v tom nejsem aspoň průměrná ...
Stejně jako si dobře pamatuji na moment, kdy jsem držela v ruce svou první látku, nezapomenu ani na to, jak jsem si na začátku srpna koupila vodovky a sadu kulatých štětců. Celý podzim jsem strávila s vodovkami a jednoho dne jsem po čtrnácti dnech úporné snahy vyplodila návrh na téma Vintage Recipe Wall Hanging. Byl perfektní, myslel si to nejen můj mladší bratr, ale dokonce jsem se tomu odvážila věřit i já. Teď jsem byla čerstvý absolvent vysoké školy hledající zaměstnání, se spoustou volného času, občas vyplněného nárazovou brigádou ve formě sázení stromů, sbírání brambor nebo nahánění bažantů. Teď můžu využít tuhle jalovou dobu a pořádně se do toho pustit, říkala jsem si. Teď se té soutěžev návrhu látky, zúčastním aspoň jednou za čtrnáct dní. Múzy byly ale pořád, kdesi v luftu ...
Nemám ráda klišé takže to, že si někde přečtu, že nějaký umělec bere inspiraci v přírodě třeba v západu Slunce mně dokáže spíš rozčílit než povzbudit. Před lety, to jsem musela být ještě na střední škole, jsem si v rozhovoru s nějakou zpěvačkou přečetla, že její největší inspirace je život. A po deset letech mi došlo, že život, je opravdu ta největší inspirace, ať už to komukoli zní jakkoli hloupě. Že někdy inspirace číhá na rozbordeleném pracovním stole, že návrh tapety může odstrartovat drobnost v podobě předmětu s vyobrazením ostrozrakého hmyzu (Věděli jte vůbec, že vážka má ze všech zástupců hmyzí říše nejlepší zrak?) schovaná pod brusným papírem a poznámkovým blokem. Že toho musíte hodně zkazit, abyste vytvořili dobrý opakovatelný vzor založený na fotce krajiny.
Inspirace se objeví, když místo přemýšlení o tom, jak vezmete štětec a papír do ruky, opravdu kreslíte, kazíte věci, odvážíte se malovat něco jiného než růže, které vám už jdou tak nějak sami, večery strávíte vztekáním se nad GIMPEM... A ano, aspoň co se mně týče, platí, že Pinterest je sice fajn, ale že spíš než nekonečné scrollování a prohlížení nástěněk ostatních tvůrců mohou být někdy mnohem více inspirující cigaretové papírky.
Občas když s prohlížím svoje rané návrhy, mám sto chutí sypat si popel na hlavu a litovat, že jsem je vůbec vypustila do světa. Jenže, rozhodla jsem se si je ve svém portfoliu stejně na nechat, stejně jako si nechávám ten jediný šedivý vlas, který mi zůstal jako památka na vysokou školu. Neschopnost někdy může vyprodukovat pokrok, že. Stejně tak mi šedivý vlas připomíná, že některé věci za duševní zdraví nestojí, ty první naivní návrhy jsou pro mně připomínkou, že každý nějak začínal. Pořád jsem ve stavu, kdy bych si přála umět líp malovat, umět lépe fotit, a umět lépe zacházet s GIMPEM ... Ale, díky Bohu, ty múzy už si neberou tak dlouhou dovolenou ...