Poslední dobou mám pocit, že jsem zavalená knoflíky, malými, velkými, barevnými, z nejrůznějších materáilů.

Už jako malá jsem s nimi ráda hrála a probírala se jimi. Daly se z nich dělat barevné obrázky, hrát na obchod, a když jsem byla větší, tak nahradit nezajímavé knoflíky na halenkách, kabátech, košilích a přešívat oděvy a lemovat trička a vymyslela jsem i způsob, jak z nich stvořit brože a připínat je na svetry, boty-důchodky a jarmily. 

V Nové Říši, kde jsem často byla u bábí, byla knoflíkárna. a tak jsem byla zásobená.

Jenže vše je pomíjitelné a tento zdroj vyschl, a tak jsem nakupovala a vybírala, ukládala do krabic a stále  dokupovala další a další. Dětem na košile, kamárádkám na šité halenky, na další brože...

Jak šla léta, s knoflíkama si už hrály moje dcery, a teď si s nimi vylepšují své výtvory...

Jenže knoflíky se nakupují dále. Tak přišla doba, kdy je jich už tolik, že s nimi můžu udělat radost i Vám. Takže vybírejte a nakupujte.

Ke knoflíkům jsem dala konečně do prodeje 40ti letou sbírku  zipů, mám i zbytečky vln a metráž prádlové krajky. 

Fotky zde jsou upravené pouze v "malování" , tak prosím omluvte kvalitu.

Ale než se rozhodnete, který ten knoflíček je pro Vás te nejvhodnější, přečtěte si ještě něco o jejich historii:

Se vznikem prvního oděvu či kůže vzikla i potřeba jej sepnout. Na úplném začátku zřejmě pomocí trnu, pak následovala rybí kost. První oděvní spínadla byla na světě. To se však dělo v pravěku, době kamenné.

První zmínky o knoflících pocházejí z roku 2800–2600 př.n.l. z oblasti řeky Indus a doby bronzové v Číně (2000–1500 př.n.l) a také z oblasti starověkého Říma

Nejstarší zmínka o jednoduchém, ale z našeho hlediska plnohodnotném knoflíku, pochází ze starší doby bronzové (1800 – 1700 př.n.l.), kdy se objevuje společně s jehlicí – fibulí. Jeho užití je však pouze dekorativní.

Gombík je celokovový knoflík či šperk kulovitého tvaru s očkem, charakreristický pro oblast Velké Moravy v období 9. a 10. století.

Jeho funkce však není zcela zřejmá. Může se jednat o spínadlo, podobné našemu knoflíku, či sloužily pouze jako ozdobná nášivka. Je vyobrazen na líci mince s hodnotou 2 Kč.

Nejstarší knoflíky měly tvar kuličky s ouškem, Jejich výrobou se zabývali umělci a jako materiál používali měď, stříbro i zlato a často za knoflíky sloužily i pravé perly, zatímco chudým musely stačit knoflíky olověné, kostěné a dřevěné.

Knoflíky dostaly dnešní tvar rozpůlením a říkalo se jim číšky. K praktickému využití knoflíků dochází se změnou módy ve 12 až 13. století, masově pak pro odívání se objevují v 13. a 14. století.Kronika Česká z roku 1367 uvádí, že "v Čechách se objevila nová móda. Na šatech je našito až 300 i více knoflíků.."

Největší obliba knoflíků byla období rokoka, kdy se na kabátce a vesty našívalo až 70 knoflíků. První, kdo se nového prvku v oblékání chopil, byla šlechta, ale stranou nezůstali ani vojáci.

Prvním průkopníkem, cínového knoflíku byl od roku 1770 Christian Hiecke z Petrovic v severních Čechách. Následovala císařská Vídeň a Waldes v Praze.

Pro perleťové knoflíky je surovinou perleť z lastury a ulit mlžů tropických moří i říčních škeblí. Vzhled přírodní perleti je nepravidelný (vlnkovitý) a knoflíky mají nerovný povrch a krásně opalizující bílou barvu s barevnými odlesky. Život domácích malovýrobců knoflíků byl vskutku těžký. Při výrobě se podílela celá rodina včetně dětí a často výdělek ani nestačil na nákup suroviny a skromnou obživu. Pracovalo se v kuchyni, kde se i vařilo, spalo a kde ve vápenném prachu bujela zákeřná nemoc tuberkulóza.

Nitěné knoflíky jsou používané jako prádlové knoflíky, jsou vyráběny navíjením příze na hladké zinkové kroužky. Podle provázání příze se dělí na loukoťové a věnečkové.

Knoflíky z umělých materálů se vyrábí lisováním na lisech, třískovým obráběním, litím do forem či vstřikováním.
V současnosti používáme nejrůznější materiály, běžně v zastoupení dřevěné a keramické, z perleti, kůže, kosti, rohu, paroží, slonoviny, pryskyřice, kamene, nití, kovu, skla, porcelánu, tvrzené gumy, moduritu...