Proč smutek provází všechny, co chtějí pomoct toulavkám...

Sobota, 12. červen 2010

Setkala jsem se několikrát, no, spíš mockrát, s názorem, že si to moc beru, že jsem přecitlivělá, případně, že to chce víc optimismu...Bylo by to ideální, jenže on nějak tak v průběhu těch let, kdy se nic moc nemění k lepšímu, dojde.


Instituce, které by se měly přemnožením koček zabývat, sice existují, ale svou práci nedělají dobře, nebo ji dělají opět pro společnost, ne pro ta zvířata. Mají kastrovat a vracet kočičky na svá původní místa. Koťata, která ještě nejdou kastrovat, utrácejí, místo aby se je snažili umístit. Město by to stálo moc peněz. To nejsou bohužel moje dohady, to je realita o které se ale moc nemluví. Když už se o tom mluvit začne, tak všeobecně vyplyne z diskuze, že je to tak vlastně lepší - lepší je uspané kotě, než kotě, které by nedej bože obtěžovalo na ulici svou přítomností a naznačovalo tak "lidem", že by se s tím mělo něco dělat. Takové nepohodlí!!!! To by přece narušilo pokojný způsob života, nedej bože by se musel leckdo i zamyslet!! Takže tak nee!! Uspat - je ta správná volba...


A vy máte doma kupu zachráněných toulavek, které jsou vděčné, hodné, krásné a nesmírně obohacující. Nenutíte nikoho, aby jich měl taky osum, jako vy, jenom zoufale čekáte na pomoc. Abyste nemuseli v noci při odchytu, který se navíc kolikrát nepodaří, sedět někde na ulici sami, abyste nemuseli sami psát inzeráty, shánět někoho hodného, kdo by si kotě nebo kočku vzal, abyste nemuseli sami pořád prověřovat, jestli to navíc není psychopat, který to zvíře nakonec utrápí nebo prostě jen hloupý člověk, který o kočkách nic neví. Protože, když už se odchyt a kastrace podaří, tak vám tak nějak záleží na tom, kam se to zvířátko dostane, když už jednou tu příležitost dostane.

Všechno jde z vašich peněz, o tom snad už ani nemluvím nikde a s nikým. Že by vám někdo pomohl finančně, to je z oblasti utopie.


A tak se denně díváte na to, jak na jaře kočička zmizí ve sklepě, pak jí třeba pomůžete vyvést koťata ven, protože by sama nedokázala vyskočit nahoru, a pak už se jen díváte na to, jak je průběžně lidi tráví, přejíždí autama, v tom lepším případě ignorují. A vidíte taky tu maminku, jak je hledá, jak je smutná a pláče pro ty svoje tak těžko vypiplaný děti. A vy jen chodíte a sbíráte ty koťata z chodníků a silnic a už nemůžete ten optimismus nikde najít, nikde už není, zvíře je věc a když máte povahu takovou, že neumíte být šťastní, když je kolem vás neštěstí a bída, tak máte teda smůlu, ale ten optimismus taky.


Letos jsem pochovala u nás na dvoře už dvě koťátka přejetá autem. Ve dvoře, kam je kočka dovede, aby se uživila, protože jim už mlíčko nestačí, sídlí kromě lidí ještě firma, která tam parkuje svoje auta. Nemůže to dopadnout jinak. Mám volné dny, kdy se snažím něco pro ně udělat, ale pak jsem v práci a nemůžu dělat nic. Když tam přijdu po dvou nebo třech dnech, jsou většinou koťata pryč, buď přejetá nebo vyvezená na ose nebo motoru auta neznámo kam.


Je jediné možné řešení, které by momentálně mohlo trochu pomoct jak lidem, tak těm zvířatům. Kdyby se tito lidé spojili dohromady a pomáhali si navzájem. Nevím, v čem je ten problém, ale zatím to tak prostě nefunguje, takže každý se trápíme sám, ale nejhúř jsou na tom pořád ty kočky!!


Jenom na vysvětlenou - prosila jsem už o pomoc městský útulek, soukromý útulek i lidi jednotlivě. Každý máme ale moc starostí, v městském objednáte kastraci a za třičtvrtě roku jste na řadě a jakým způsobem se odchyty provádějí, o tom radši pomlčím. Jediná paní ze soukromého útulku mi aspoň půjčila odchytovku, ale jinak dala taky ruce pryč. Ani odvoz, ani pomoc s kastrací, kočičky přijme pouze čipované...


Momentálně šetřím na tu odchytovku ( asi tak 4000,- ), abych se nemusela doprošovat ani o ni.


Ale pořád nevím, jak to udělat ve chvíli, kdy chytím kočičku do odchytovky třeba v sobotu a nemaje ani auto, jak ji dopravím a hlavně kdy, ke svému veterináři, aby ji mohl vykastrovat. Nemám doma žádnou karanténu ani místnost navíc, kde bych ji mohla zatím mít a navíc, když ji vypustím, jak proboha takovou plachou toulavku potom dostanu zpět do přenosky? Nejsem žádný odborník na odchyty, takže si s tím prostě nevím rady.


Asi to časem dokážu vyřešit, jak se znám, ale než se mi to podaří, zbytečně umře spousta dalších koťat a koček, které nic nikomu neudělaly, jen měly tu smůlu, že narazily na nezodpovědné lidi, kteří se jich zbavili.


Tak proto ten smutek, který vás tak nějak neopustí, během celého dne, snad jen na chvíli, když krmíte ty drobky a maminky se cpou smetanou, tak máte na chvíli radost, ale ta bezútěšnost se vzápětí vrací a nejde a nejde s ní nic udělat.
Tak proto...