Protože usedám ke korálkování téměř vždy, když zažiju něco nového, mám na něco vztek, z něčeho se raduji, nebo mě něco zaujme, jsou moje výtvory také do těchto nálad laděné. Obvykle to dopadne tak, že se vším praštím a musím nápad zrealizovat za každou cenu, co nejdříve. Ze stejného důvodu mne k mým výtvorům napadají veršíky, protože jsou v mé hlavě neodbytné, přiřazuji je k těm nejvíce dotěrným myšlenkám na jejichž základě mé nové výtvory vznikají

Ano, ano...je to trochu vyčerpávající, například dnes jsem šla spát ve tři ráno, protože mne uchvátil nápad spojený s tématem "protikladů" a už nebylo úniku. Rozum si v takovém případě vezme dovolenou a v podstatě se mi celkem ostře potlačují pudy sebezáchovy. Například šiju, korálkuju a navlékám tak zaujatě, že teprve když je hotovo zjišťuji, že jsem absolutně ignorovala mou potřebu pít, jíst a ...tu další neméně důležitou také :-) Povzbuzující je zatím fakt, že tuto třetí potřebu dobíhám zatím včas! No, jde z toho trochu strach, ale myslím, že výsledek za to stojí.

Včera mne napadl v souvislosti s letní nocí a krásně zářícím měsícem veršík, který jsem nakonec i "zkorálkovala".https://www.fler.cz/zbozi/kdyz-do-letni-noci-zasvitil-mesic-1825945 Kam až tohle povede, kdo ví....

"...když teplou náruč letní noci cítím,

když vánek jak fén mi hladí tvář,

když strach mám ze tmy, v momentě příštím,

uklidní mne stříbra z měsíce zář....."