Staré věci mají paměť. Nesou v sobě otisky míst, kde byly umístěny. Některé jsou osahané každodenním užíváním v dobách dávno minulých, jiné i přes své stáří vypadají jako nové. To jsou ty, které zdobily poličku ve světnici či líně  podřimovaly za sklem v kredenci.

     Staré věci - stejně jako lidé - mají své vlastnosti. Některé na vás shlížejí nadřazeně, jiné jsou rozverné a veselé. Jsou i takové, které působí unaveně, jakoby po dlouhých letech služby  toužily už jen odpočívat.  Potom existují staré věci znuděné - to jsou ty, na které léta sedal prach. Možná stály roky zapomenuté v horní polici staré skříně, stejně opuštěné jako ony. Nebo se krčily pečlivě zabalené do zažloutlých stránek novin na dně starobylé truhly někde na půdě a inzeráty z těchto novin za ta léta znaly nazpaměť. Další staré věci jsou mlčenliví pamětníci a svědci událostí odvátých časem.

     Staré věci mají své příběhy a rády je vypráví. Čekají, až se jich zeptáte. Ze všeho nejvíc ale staré věci přinášejí lidem radost. I ti největší morousové. Radují se, když vás mohou potěšit. Nejraději mají, když jsou krásně zabaleny a ovázány stuhou s očekáváním radosti a úýasu nového majitele.