Jak se u nás doma uspává pohádkou...

Pohádka o třech prasátkách

Bylo, nebylo, žili, nežili na vysokém kopci v kamenném domečku pan Prasátko, paní Prasátková a tři čuníci. Jako kluci? Ano, kluci. Proč kluci? Proč ne holky? Chceš, aby to byly holky? Tak dobře. Jmenovaly se… Jak chceš, aby se jmenovaly? Valinka, Anetka, Lála. Prasátka rychle rostla, až jednou tatínek Prasátko říká: Holky, už jste tak veliké, že se do našeho domečku nevejdete. Půjdete do světa. Až budu veliká, taky musím do světa? Ne, Eliško, nemusíš. To bude záležet na tobě. Budu pořád s váma. Dobře. Ale prasátka do světa šla. Na cestu holky dostaly koláče od maminky a dobrou radu od tatínka. Jakou? Aby si každá postavila pevný domeček, ve kterém se bude cítit dobře a bezpečně. A jaké koláčky? Nevím, možná tvarohové. Já nechci, aby byly tvarohové. A jaké chceš, aby byly? Makové. Dobře, tak měly v batůžcích makové koláčky. Valinka už pod kopcem začala naříkat, že ji bolí kopýtka a že si postaví domeček tady, blízko rodičů. Sestřičky jí říkaly, že to není dobré místo pro domeček. Není tam žádný stavební materiál a teče tam řeka. Ale Valinka se rozhodla, že si postaví domeček ze slámy. Ale já nechci, aby Valinka bydlela sama. Chci, aby bydlely všechny spolu. Aha, no dobře. Tak sestřičky Valinku přesvědčily, že když budou stavět společně, postaví veliký a pevný dům a budou v bezpečí. Jdu čůrat, mami. Umyj si ruce. To mi nemusíš pořád říkat, jsem už velká. Neumyla sis ruce. Já jsem zapomněla. To jsem popletka, viď?

Valinka, Anetka a Lalinka… Lála, ty jsi taky popletka mami… Aha, tak Valinka, Anetka a Lála hledaly lepší místo pro stavbu domečku, až došly k lesu. Anetka říká: sestřičky, mě už taky bolí kopýtka, postavíme si domeček u lesa ze dřeva. Proč ze dřeva? Protože v lese je dříví dost. Ale Lála říká sestřičkám, že to není dobré místo pro domeček, protože v lese žije zlý vlk a mohl by je sežrat. Všichni vlci jsou zlí? V pohádkách většinou jo. Tak tenhle nebude. Jak se jmenuje? Jmenuje se Šedochlup. Ale prasátka se rozhodnou, že si domeček postaví někde jinde. Na kopci. Hledají kopec a kamení. Proč? Protože na kopci budou mít přehled a z kamení si domeček postaví. Hurá, už našli i kopec i kamení. Valinka s Anetkou nosí kamení, Lála staví. Pak se vymění. Kdo staví teď? Teď staví Anetka, potom zase Valinka. Staví den a noc a ještě jeden den, až mají domeček hotový. Tak dlouho? No jo. A mají tam dveře? Dveře i okna. To je dobře. Ubytují se a vytáhnou koláče od maminky. Když najednou, kde se vzal, tu se vzal, stojí před chaloupkou… Domečkem… To je jedno… Není, stavěly domeček. To je stejné. Není. Na chaloupku jezdíme daleko, v domečku bydlíme. Tak dobře. Kde se vzal, tu se vzal, stojí před domečkem vlk. Šedochlup. Přesně tak. Zabuší na dveře a hlubokým hlasem říká: domečku, domečku, kdo v tobě bydlí? Prasátka. Sežeru vás, prasátka. Nesežere je, mami. JÁ TO TAK NECHCI. Já chci, aby byli kamarádi. Vždyť jo, on si jen dělá legraci. Prasátka se s vlkem rozdělí o koláče a… Zapomněla jsi na medvěda. Jakého medvěda? Toho, co kamarádí s vlkem. Aha. Já mám žízeň. Eliško! Dones mi vodu, mami. (dlouhý, významný pohled) Prosím, prosím. Ach jo, Eliško. Pak už ale nikam nejdu a ty budeš spát. Jasnačka. …

Kde jsme to skončily? Já nevím, mami, začni od začátku. Nene, mluvily jsme o medvědovi. Medvěd Blátošlap ucítil koláčky a šel se s prasátky taky seznámit. Proč se jmenuje Blátošlap? Protože rád šlape v blátě. Bude špinavý. Fuj. To medvědům nevadí. A od té doby jsou Valinka, Anetka, Lála, Šedochlup a Blátošlap ti nejlepší kamarádi. A to je konec pohádky, dobrou noc a sladké sny. Nezhasínej. Spi, Eliško. Já na tebe nevidím, mami. Já na tebe taky ne, protože mám zavřené oči. Ale já je zavřené nemám. Tak je zavři. (vrčení). A nevrč na mě a spi. Dobrou noc, Eliško… (dlouhé ticho). Hmm, dobrou (naštvaně). Asi po třech minutách… A ty koláčky byly s marmeládou!